Uzené koleno na grilu

Po všech svých předchozích grilovacích zkušenostech jsem chtěl vyzkoušet zase něco nového. Někde jsem vyčetl, že na grilu se dá i udit. Prý to jde i na uhlících a briketách nebo na plynovém grilu, ale mně se nejvíc zamlouval generátor studeného kouře, který se nasadí na běžný kotlový gril, a naplní bukovými pilinami. Na ostatní grily pak stačí pořídit si udící box, do kterého lze také nasypat piliny nebo udící dřevěné lupínky, a na něm grilovat maso podle libosti.

První zkouška jen v rodinném kruhu

Jako první jsem vyzkoušel uzené koleno. Na to ostatně chodím rád s kamarády i do hospody, je to taková chlapská záležitost a moje žena tyhle masa moc nemusí. Na grilování ale byla zvědavá, a tak zůstala doma a připravila mezitím nějaké saláty a jiné pohoštění. Ostatně, bude to potřeba, uzení – a zvláště uzení studeným kouřem – trvá dlouho.

První uzení na grilu jsme si naplánovali jen tak pro rodinu. Co kdyby se to náhodou nepovedlo? Nakoupil jsem si dvě vepřová kolínka a kousek špeku. Na gril jsem nasadil generátor na studený kouř a nasypal pilinami. Zapálil. Za chvíli už bylo vidět i cítit kouř. Kolena jsem položil na rošt a pěkně přiklopil. Teď nezbývalo než čekat, a to nejspíš celé odpoledne.

Ještěže jsme měli připravené kuře s bramborovým knedlíkem k obědu a sladký koláč s višněmi k odpolední kávě. Ale i čichat ten udící kouř bylo velmi příjemné. Občas jsem pod gril nakoukl, ale jen ze zvědavosti, jak to tam vypadá. Jinak do grilu při uzení moc nenahlížejte, protože pak se uvnitř mění teplota, která by měla být spíš stálá.

Až večer jsem se rozhodl kousek ochutnat. Nakrojil jsem jedno kolínko a přivoněl k němu. Takové uzené maso se jen tak někde nekoupí. Snědl jsem celý plátek s chlebem a křenovou pěnou. I manželka se nechala zlákat, ačkoliv jindy by tvrdila, že to nejí a že po tom ztloustne. Musela ale uznat, že tohle je jiná liga než někde v hospodě. Tohle domácí vyuzené koleno prostě nemělo chybu a chuťově předčilo všechna uzená kolena, co jsem doposud jedl.

Takže druhé koleno (to, které jsme nesnědli k večeři) jsme si uložili do lednice a budeme jej spotřebovávat postupně – budou z něj třeba výborné francouzské brambory nebo šunkofleky. Ale hlavně: příště musíme na uzení pozvat některé známé, aby také ochutnali naši novou specialitu. Bude to příjemná změna při tom všem „obyčejném“ prázdninovém grilování…

Na druhé uzení už přijeli i přátelé

Na příští víkend jsem tedy pozval své dobré přátele, aby si přišli vyzkoušet uzení na grilu a ochutnat uzené maso. Nikdo nebyl proti, naopak již od pozvání se všichni velmi těšili a nemohli se dočkat soboty. Já jsem si mezitím všechno připravil, nakoupil zase vepřová kolínka a hlavně dostatečnou zásobu bukových pilin, aby mi nic nedošlo.

Přišla sobota a já začal roztápět pod grilem už brzy ráno. Věděl jsem, že to bude trvat trochu déle než obyčejné grilování, a nechtěl jsem, aby hosté jen čekali. Na oběd jsme samozřejmě měli připravené jiné pohoštění: drůbeží vývar a obložené chlebíčky. Ale k večeru už uzené koleno bude hotové a nabídneme jim jej s křenovou pěnou, hořčicí a zeleninou (pro ženy).

Před obědem přijel Fanda s manželkou a přinesli jako „vstupné“ lahev červeného vína. Prima, to se bude k uzenému hodit, ale naštěstí mám i dostatek piva ve sklepě. Fanda se hned zajímal o to, na čem že to udím. Vysvětlil jsem mu princip uzení studeným kouřem na grilu a ukázal balení bukových pilin.

Plno otázek na uzení za studena

„A to vždycky musím mít takové speciální vybavení?“ ptal se Fanda. „No, po pravdě, nemusíš, můžeš grilovat i přímo na grilu na briketách nebo uhlí, ale musíš dát na jednu stranu grilovací uhlí a na druhou stranu grilu maso – pak se udí také kouřem. Ale víš přece, že já mám rád všechno dokonalé, tak mám na to všechen ten forychtunk.“ „Jo, a existují i jiné piliny než ty bukové?“ byl Fanda dál zvědavý. „Jasně, existuje spousta druhů pilin a taky různé dřevěné lupínky, záleží na tom, jakou chuť chceš tomu vyuzenému masu dát,“ povídám. „Jo, a na čem bych teda měl grilovat třeba takový kuře?“ dál vyzvídá Fanda. „Kuře bych griloval na třešňových lupíncích, ty mu dodají takovou sladkou a ovocnou chuť.“ „A ryby?“ „No, hele, ryby já obvykle dělám na jabloňových lupíncích nebo na pekanovém dřevě. Na jabloni získají jemné, ovocné aroma, na pekanovém dřevě zase velmi intenzivní aroma.

Všechno seženeš v pohodě v jednotných baleních v obchodě nebo přes internet. Jo, a na ty ryby dej taky nějaké ty bylinky, tymián, rozmarýn, nebo tak něco.“ Fanda se upokojil a snažil se zapamatovat si moje rady. Asi by se taky chtěl blýsknout před rodinkou a kamarády. O něco později dorazil můj kolega z práce Pepa, rovněž s manželkou i s dětmi. Pepa je taky zanícený kuchař a odborník na grilování, ale s uzením zatím žádné zkušenosti neměl. Šel ihned obhlédnout můj „vynález“.

„Teda, máš to fakt pěkný!“ poplácal mě uznale po rameni.

Dmul jsem se pýchou. O to víc se teď musím snažit, aby se mi ta uzená kolena pěkně povedla. Šel jsem zkontrolovat stav udících pilin a trochu jsem jich dosypal. Kolena pěkně voněla, ale ještě to zdaleka nebylo hotové. Hosté si zatím nabírali polévku a k tomu vdechovali vůni udícího se masa. Mimoto se při jídle kochali i pohledem do naší rozkvetlé zahrady, na čemž má největší podíl moje žena, která každý víkend květiny důkladně opečovává. Chlebíčky byly k dispozici po celé odpoledne, aby nikdo z pozvaných netrpěl hladem. Jen vždycky, když se část mísy snědla, manželka ihned dodala novou várku, kterou uchovávala v chladu v lednici. Nikdy bych nevěřil, co všechno se do té naší lednice vejde.

Připravte se, že uzení zastudena není běh na pět minut

Odpoledne ubíhalo v příjemném rozhovoru, ve kterém přišla řeč nejen na další způsoby uzení – Fanda měl kdysi na chalupě udírnu a Pepa má doma také gril s udírnou, ale i na běžné starosti, anebo – k mé nelibosti – dokonce i na problémy v práci. Tuhle debatu jsem ale ihned utnul, přece si nebudu kazit víkend prací – stačí, kolik toho budu muset řešit zase během následujícího pracovního týdne.

Kolem čtvrté jsme si dali kávu a koláč. Sladkému mezi slanými jídly nikdo neodolá. A navíc, už se blížila doba, kdy se bude vyndávat koleno z „udírny“. Připravte si chuťové buňky a já připravím chleba, křen a hořčici. Ze sklepa dovalím malý soudek piva a můžeme načít i to červené víno. Zdá se, že večer bude opravdu vydařený.

A tak jsem kolem šesté hodiny večer odkryl víko grilu a nabídl svým hostům pohled na uzená kolena. Již při samotném pohledu bylo vidět, že se jim sbíhají sliny. Opatrně jsem vyndal maso na prkénko, naposled se pokochal celou tou vyuzenou nádherou a ostrým nožem ji nakrájel na plátky. Jednotlivé plátky jsem pak servíroval na talíře. Ostatní přílohy ať už si nabírají hosté sami.

„Berte si a neupejpejte se, je toho opravdu dost!“ pobídnul jsem je.

Stoprocentní úspěch

Všichni se hrnuli na ochutnávku. Podle výrazů ve tvářích i podle pochvalných slov jsem poznal, že tentokrát se mi to grilování skutečně povedlo. Fandu ještě zajímalo, kde jsem koupil kolena, a Pepu zase, kdy jsem ráno začínal s roztápěním grilu. Oba shodně tvrdili, že lepší koleno ještě nikdy nejedli. Ještě jednou si prohlédli moje vychytávky na uzení a grilování a vyfotili si pytel s bukovými pilinami, aby si koupili ten samý. Tak se mi zdá, že příště budu zase pozván já k nim a budeme soutěžit, čí uzené koleno je lepší. Jedno prvenství však mám již teď: moje uzené koleno totiž bylo první!