Grilovaný bůček a pánská jízda

Tentokrát vám budu vyprávět, jaké to bylo, grilovat bůček a přitom být doma sám, bez dětí. Tedy sám ne, samozřejmě že jsem si pozval několik kamarádů, abychom mohli rozjet pánskou jízdu, jak se patří. A protože všichni moji kamarádi mají rádi grilování, nebylo co řešit.

Nebyly mezi námi ženské, takže si můžeme dát pěkně do nosu. Rozhodně žádné kuřecí nebo něco podobně dietního! Dáme přednost pořádnému masu, takový vepřový bůček, ze kterého teče tuk při grilování i po něm, to je teprve pošušňáníčko.

Tak, pánové, jde se nato.

Bůček na grilu

Pavel byl jako bývalý kuchař pověřen nákupem masa. Ostatně ten bude nejlíp vědět, jaké maso koupit a u kterého řezníka. A navíc není líný, objet jich hned několik, než sežene to nejlepší.

Honza dostal za úkol připravit marinádu. Nevím, jak to dělá, ale ty jeho marinády jsou vždycky chuťově nejlepší. Obvykle nám neprozradí ingredience ani postup, ale tentokrát to z něj vymámím, abych vám to mohl prozradit.

No a jsem musel vyčistit gril po posledním grilování – nějak jsme to posledně nestihli, nakoupit grilovací uhlí a brikety a vůbec to tak nějak všechno připravit. Ještě k tomu budu muset nakoupit pivo a něco tvrdšího, abychom si tu pánskou jízdu užili se vším všudy. A nesmím zapomenout na čerstvý chleba, protože žádnou jinou přílohu si k bůčku neumím představit (a ani připravit).

Pavel si to nakupování pořádně užíval, protože byl taky bez dětí, takže žádný spěch, a objel asi 3 řeznictví v našem okresním městě, než našel to, co hledal. S výsledkem byl maximálně spokojen, bůček se tvářil, jako že je úplně čerstvý a sádla na něm bylo až až. A ta kůžička – ta bude už od pohledu křupavá…

Na Honzovi jsem vyškemral tu marinádu, takže tady ji máte:

Na bůček o váze 1,5 kg budete potřebovat:

  • 400 ml piva (nejlépe černého), 4 lžíce cukru, 1 lžíci medu,
  • 1 cibuli, 5 stroužků česneku, šťávu z půlky citronu,
  • sůl, pepř, červenou papriku a snítku rozmarýnu.

    Cibuli nakrájejte na proužky a česnek utřete, všechny ostatní suroviny promíchejte a bůček do nich naložte alespoň na 2 hodiny. Ideální je přes noc, ale to už vám sliny potečou z pusy.

Než se nám tedy bůček pěkně uležel v marinádě, popíjeli jsme pivo, za každou sklenici piva jsme tam hodili jednoho panáka metaxy a sluníčko taky udělalo svoje. Takže než jsme vůbec začali grilovat, byli jsme celkem slušně opilí.

U piva jsme samozřejmě stačili probrat veškerá témata od ženských, přes motorky až po rychlá auta. Ženy jsme nejprve probírali svoje, protože kromě Honzy jsme oba ženatí, ale pak jsme přešli i na ženy z okolí, se kterou by to šlo a se kterou teda rozhodně ne…

Motorky máme rádi všichni, ale jen Pavel má doma Harleye v plné výbavě, černé barvy, a samozřejmě s ním občas vyjede, hlavně na sraz Harleyářů. Taky na ten silný stroj kdysi balil holky, když byl teda mladší, ale teď už se převážně věnuje rodině a ukazuje motorku třeba kamarádům svých dětí. Vždycky najde obdivovatele a neváhá je i svézt. Ohledně aut jsme zabrousili ke kabrioletům, protože třeba já bych jeden rád pořídil, ale cena mi to docela nedovoluje. Moje manželka by nejradši Mercedes nebo Lamborghini, a to už je přece jen taková pálka, že bych potřeboval vyhrát první cenu v loterii.

Masíčko se mezitím pěkně uleželo a my jsme vystřízlivěli aspoň natolik, abychom byli schopní jej dát na gril. Bůček samozřejmě na hliníkový tácek, aby šťáva, která z něj vyteče, nevytekla jen tak zbůhdarma do ohně, ale abychom si jí mohli polévat maso na talíři a máčet v ní chleba.

Nejstřízlivější byl Honza, a tak se tohoto úkolu zhostit. Podařilo se mu maso svrchu nařezat do tvaru kostiček, aby se kůže pěkně propekla, přendat na tácek a položit jakž takž rovně na rozpálený gril. Neměli jsme taky kontaktovat hasiče, když máme rozdělaný oheň, a nejsme zcela střízliví?! Bůček se bude grilovat poměrně dlouho, a tak můžeme pokračovat v popíjení a vykládání historek. Ale, Honzo, nezapomeň ho podlévat šťávou a pivem, ať nám nevyschne.

Teď přišly na řadu historky strašidelné, jako co se nám komu stalo v poslední době. Protože už jsme měli trochu upito, každý si k té skutečné historce taky něco přidal. Pavel například živě vykládal o tom, jak jel jednou v noci sám autem a na cestě se mu zjevil duch zemřelého, který tam kdysi měl autonehodu a na té cestě skutečně zemřel. Bylo to strašlivé, opřel se mu rukama o přední sklo, a když přijel domů, ještě tam byly otisky jeho prstů.

Honza zase šel jednou domů z práce potmě lesem, a narazil na oběšence, který tam asi ten den právě spáchal sebevraždu. No taky chuťovka. Zavolal policii a raději odtamtud zmizel. Doteď se mu o tom prý zdává. Ani se nedivím. Mně se zaplaťpánbůh nic podobného nestalo. Zatím…

Bůček pěkně praská a šťáva vytéká, za chvíli budeme muset zkusit, jak chutná. Kde asi máme talíře a příbory? Proč tu sakra není manželka? Nakonec jsem je po dlouhém hledání přece jen našel, a mohlo se servírovat. Venku pod pergolou bude chutnat nejlíp. A taky že ano. Jakmile jsme bůček nakrájeli na porce, objevil se za plotem soused. „Co vám to tu tak hezky voní, kluci?“ „Jen pojď dál, Pepo, teda jestli tě manželka pustí…,“ říkám na pozvání. „Pustí, chlapi, ona totiž není doma, jsou s dětma někde u příbuzných,“ odvětí Pepa a radostně otvírá zahradní branku.

A tak už jsme byli na ten bůček čtyři, to je tak akorát, aby na každého zbylo a nikdo neměl hlad. Jedli jsme s chutí, přece jen nám už vyhládlo. Nejsou tu ženské, takže jsme se nezdržovali žádnou zeleninou nebo saláty a ani do studené omáčky se nám nechtělo, a tak jsme v lednici našli kupované grilovací omáčky a s těmi jsme si vystačili až do večera. Bůček jsme zajídali čerstvým chlebem, který jsme si máčeli ve vypečené šťávě.

Takto den hezky utíkal při střídání jídla, piva a povídání, až byl najednou večer. Hosté se rozprchli domů, jako když do nich střelí, protože věděli, že je tam budou čekat manželky a děti (nebo aspoň přítelkyně), jen já jsem byl doma tady. Jak ten binec uklidit, než se vrátí žena s dětmi?

Popadl jsem starý tácek, lahve od piva, lahev od metaxy, jakž takž jsem to roztřídil a že to vezmu zítra do popelnic se tříděným odpadem. Pak jsem utřel stůl a židle pod pergolou, aby na nich nebyla mastnota. Vtom mne ale přepadla únava, a tak jsem se svalil na gauč v obýváku a víc si z toho dne nepamatuju. … Manželka s dětmi přijela až pozdě večer. Podle toho nepořádku hned zjistila, že tu proběhla pánská jízda. „To si ten nepořádek neumíte aspoň po sobě uklidit?“ řekla (ona tedy použila mnohem silnější výraz). V tom polospánku jsem ji moc nevnímal, ale jen tak pro sebe jsem si jako ve snu říkal: Vždyť jsem ještě večer uklízel. Měl jsem se na to vykašlat a dopadlo by to stejně… A zase jsem spal. „Maminko, proč tatínek dneska spí sám v obýváku?“ ptaly se zvědavě děti. Žena ani nevím, co odpověděla, patrně něco procedila mezi zuby. A ráno, když jsem se probudil a byl téměř vystřízlivěný, tak jsem viděl tu spoušť, kterou jsme po sobě včera zanechali. Na zemi rozbitý talíř a pár špinavých příborů – aha, vždyť jsem si říkal, že je ještě potřeba umýt nádobí. Ale ten talíř jsme nerozbili my, to musela v noci udělat kočka… Pak taky pár zlomených kytek v zahradě – to klidně mohla udělat taky kočka, jenže manželka už mi nevěřila ani slovo. Kajícně jsem napravoval, co se dalo.

Takové krásné grilování a nakonec tohle. Příště si budu muset dávat pozor. A hlavně: příští víkend ugriluju něco pro ženu a děti, abych si to odčinil. Tím si je určitě usmířím. A pro vás budu mít další příběh. Těšíte se?

 

 

počet hlasů: 1
Ohodnoťte článek.
Děkueme za hodnocení.