Gril v akci ?

Všechno to začalo již před několika lety. Bylo to v době, kdy jsme právě dokončili dům, ale zahrada ještě nebyla úplně hotová, scházelo zasít trávník a zasadit živý plot a nějaké ty solitéry a květinový záhon…, ale my už jsme přemýšleli, jak oslavit kolaudaci. Mezi jinými padl i návrh na grilování. A tak jsme se vrhli k počítači na internet a do prospektů, které nám chodí do schránky (ačkoliv tam máme napsáno „NEVHAZUJTE REKLAMU“), abychom si vybrali ten pravý gril. Věděli jsme, že je to záležitost na několik sezón, ne-li doživotní, takže jsme tomu věnovali patřičnou pozornost

Líbily se nám skoro všechny. Který ale vybrat? Velký gril, nebo naopak malý, či snad soudkový? Každý má nějakou tu výhodu oproti ostatním, ale u všech jsme narazili také na různé nevýhody (nevyhovující velikost, nesnadná manipulace, příliš vysoká cena atd.). Nakonec, po velmi dlouhém přemýšlení, avšak s jasným přehledem – a to nechci nikomu dělat reklamu – zvítězil gril Weber, resp. jeho prostřední varianta. Tu menší jsme zavrhli, protože se tam nevejde mnoho masa a už vůbec ne celé kuře, a my plánujeme velké grilovací párty s přáteli a rodinou. Ten největší byl zase poněkud nad naše finanční možnosti.

Zajeli jsme si jej koupit osobně, abychom se přesvědčili o všech jeho přednostech přímo na místě. Také to pro nás bylo v tu chvíli rychlejší, než objednávat jej přes internet a čekat, až dorazí. V prodejně se nás ujala ochotná obsluha, všechno nám vysvětlila, a my jsme spokojeni odjížděli domů prakticky s novým „členem rodiny“. Opravdu jsme jej tak brali, v autě dokonce seděl na místě autosedačky pro děti a byl připoután bezpečnostním pásem, aby se mu nic nestalo, aby nespadl, nebo se jenom neodřel.

Gril se nám osvědčil hned při první větší akci (měli jsme na kolaudaci pozváno asi 40 lidí), ale vynachválit si jej nemůžeme dodnes. Naše setkávání s přáteli od té doby totiž nemá sebemenší chybičku. V létě se u nás griluje téměř každý víkend. Pokaždé něco jiného, avšak pokaždé s prima lidmi. Je to už taková tradice, sejít se u nás na grilovačku.

Od jara se pokaždé těšíme na grilovací sezónu, kdy pozveme na zahradu rodinu a kamarády a budeme grilovat každý den, kdy to počasí jenom trošku dovolí. Naučili jsme se grilovat maso, steaky, hamburgery, ryby, zeleninu, banány ve slupce, které se pak podávají s čokoládovým přelivem… K masu jsme si vymysleli i vlastní grilovací omáčky, které nám sousedé vždycky závidí, ale my jim recepty stejně nemůžeme prozradit, ani kdybychom chtěli, protože sice známe ingredience, ale množství stále jen odhadujeme.

Letos nás napadla poněkud šílená myšlenka: Nedalo by se grilovat i v zimě? A nešlo by využít gril ještě trošku jinak? A někdo – už ani nevím, kdo z naší rodiny to byl – povídá: „Co takhle vyškvařit si sádlo a udělat si škvarky přímo na grilu?“

Nejprve jsem nevěřila vlastním uším. Jak budeme na grilu škvařit sádlo a škvarky? A jak vůbec budeme grilovat v zimě? Ale kdo nic nezkusí, ten nic nedokáže. Takže jsme v tom třeskutém mraze, který venku panoval, vyndali ze zahradního domečku gril. Nevěříte? A chcete vědět, jak do celé dopadlo? Tak se podívejte se na naše obrázky ze zimní „grilovačky“!

Domácí sádlo a škvarky jsme si škvařili vždycky, protože ostatně téměř všechno, co jde, se snažíme dělat doma. Přijde mi to skvělé i pro děti – v jídlech pak nejsou žádné konzervanty, barviva, přidané cukry a další nesmysly, které jen zatěžují dětský organismus a přispívají ke vzniku různých poruch, jako je ADHD apod. Ale pamatuji si, že mi taky vždycky vadila ta „vůně“, která po škvaření sádla v kuchyni zůstala a nedala se vyvětrat ani okny ani za pomoci neustále zapnuté digestoře. A tak jsme se rozhodli, že to zkusíme: zatopit pod grilem venku v zimě, klidně na sněhu, a sádlo vyškvařit tam.

Nejprve jsme však museli vyrazit k místnímu vyhlášenému řezníkovi a nakoupit si kvalitní vepřové sádlo. Doma jsme jej pečlivě nakrájeli na menší kostičky a začali jsme zatápět pod grilem. To je tatínkova specialita – dokáže to bez pomoci umělých pomocníků, jen s papírem a třískami. Potom přidává dřevěné uhlí a dřevěné brikety v takovém poměru, aby se mu dařilo udržovat jen mírný plamen. Podařilo se mu to i v třeskuté zimě.

Já jsem zatím umyla doma sklenice, do kterých budeme hotové škvarky plnit a zalévat je sádlem, aby vydržely křehké co nejdéle. Další sklenice budou potřeba na sádlo. My máme doma i takový ten obrovský keramický hrnec s nápisem „Škvarky“ – manžel jej od kohosi dostal ke 40. narozeninám – a ten bude taky plný. Sklenice se sádlem pak dostanou sousedi a hrnec zůstane nám.

Pozvali jsme všechny sousedy i s dětmi, aby se děti navzájem zabavily a vyřádily, a my dospělí měli čas na „práci“. Venku panovala od začátku opravdu skvělá atmosféra. Jediný letošní sníh, který napadl v podstatě až na konci zimy – v březnu, si užily děti i my, dospěláci. Děti sáňkovaly a lyžovaly na kopci za zahradou a výskali u toho na celou vesnici, zatímco my jsme škvařili sádlo, a k tomu popíjeli pivo a nezbytné panáky na zahřátí.

Škvaření sádla netrvalo příliš dlouho a probublávání škvařeného sádla naplnilo vzduch příjemnou náladou. Dívat se v tom mrazu do žhavých plamenů bylo požitkem samo o sobě. Zkrátka bylo na co se dívat i co poslouchat. A navíc, ta vůně škvařeného sádla byla venku také mnohem příjemnější než doma. K tomu všemu nás hřál ještě onen známý blažený pocit, jako že jsme zase dokázali něco nového. A hned na poprvé se nám to povedlo. Rodinka i přátelé byli veskrze spokojeni, protože si každý z nich odvezl skleničku škvarků a skleničku sádla.

K večeru už nám ale byla pořádná kosa, a tak přišel k chuti i domácí svařák a grog. A protože nám taky docela vyhládlo a dětem při sáňkování jakbysmet, tak jsme nakonec ugrilovali i nějaké to masíčko, aby oheň zbytečně nevyhasl a řeč nestála. Pro děti jsme měli připravené křehké jarní kuřátko, pro nás dospěláky se griloval pořádný kus steaku a k němu papriky a cukety – zkrátka takový „detox“ proti jarní únavě.

Zákusek jsme však již venku nezvládli, protože jakmile padla tma, mráz se stával stále mrazivějším, takže jsme si doma připravili „jen“ jahody se šlehačkou. Zkrátka gril se dnes nasloužil až dost, tak jej taky musíme nechat odpočinout. Však i zítra s ním bude ještě práce – po vychladnutí se musí vyčistit a zbavit popelu, abychom jej mohli zase uklidit do zahradního domečku, kde počká na tu pravou grilovací sezónu.

Pozvaní kamarádi se nestačili divit, jak si tu zimu dokážeme zpříjemnit a užít. Prostě byl za námi zase jeden perfektní víkend. A už se těšíme na další grilování, tentokrát snad již za slunečného dne a na trávě ;-) Nebo že bychom do konce zimy zkusili ještě jedny škvarky?

A na závěr vám přinášíme recept na škvarkovou pomazánku od babičky, abyste z toho našeho grilování taky něco měli: Ingredience: 200 g škvarků, 100 g sádla, 1 najemno nakrájená cibule, svazek najemno nakrájené pažitky, 2 nastrouhané kyselé okurky, 2 lžičky hořčice, sůl a pepř. Postup: škvarky umeleme na strojku, přidáme sádlo, pokrájenou cibuli, nasekanou pažitku, nastrouhané kyselé okurky a 2 lžičky hořčice. Vše důkladně promícháme a podle chuti osolíme a opepříme. Podáváme namazané na chléb nebo rozpečenou, nejlépe domácí houstičku. Dobrou chuť!