Život a doba plukovníka Sanderse, část 2.

Harlanda Sanderse, plukovníka z Kentucky jsme minule opustili v roce 1930, kdy měl za sebou kolotoč zaměstání, několik větších i menších průšvihů a došlo i nějaký ten podvůdek. Nyní se nacházíme na začátku 30. letech, kdy velmi pozvolna odstartovala kolonelova kariéra restauratéra.

 První náznaky budoucí kariéry

Ještě v roce 1930 obdržel plukovník Sander nabídku od společnosti Standard Oil of Kentucky aby v městečku North Corbin v Kentucky vedl benzínovou pumpu. Nabídka to byla výhodná. Plukovník totiž nemusel platit žádný nájem, pouze firmě odváděl určité procento z tržby. Hned jak se plukovník v nové práci trochu rozkoukal, začal vylepšovat služby své čerpací stanice. Kromě toho, že krmil auta přijíždějících zákazníků naftou a benzínem, poskytoval občerstvení i řidičům, kteří si v obytných prostorech u benzínové pumpy (později si zde otevřel restauraci) pochutnávali na plukovníkových kuřátcích, steacích nebo farmářské šunce. Základní kámen pro pozdější podnikatelský byznys, kterým dobil svět, byl položen. V této době došlo také k velmi vážné události, která významně poznamenala kolonelovo podnikání. Jednoho dne se zapletl do přestřelky s konkurentem Markem Stewartem z nedaleké čerpací stanice. Důvodem sporu byla cedule, kterou kolonel Sanders lákal řidiče na svou pumpu a díky níž získával víc zákazníků. Při přestřelce Markt Stewart zabil úředníka firmy Shell, který zrovna u kolonela pobýval, později byl obviněn z vraždy a sám se tak vyřadil ze hry. Zdálo se, že v Kentucky našel plukovník konečně štěstí. V roce 1935 jej guvernér Ruby Laffoon jmenoval plukovníkem státu Kentucky a popularita kolonela Sanderse v místním kraji závratně rostla. O čtyři roky později navštívil plukovníkovu čerpací stanici restaurační kritik Duncan Hines a pochvalně se o ní vyjádřil ve svém průvodci po restauracích v USA. V červenci 1939 začal Sanders provozovat motel v Asheville v Severní Karolíně. Vše se zdálo být na dobré cestě, ale v listopadu téhož roku plukovníkova restaurace v North Corbin vyhořela. Kolonel se však nevzdal a svůj motel v Asheville přestavěl na restaurace s kapacitou pro 140 hostů.

 Zlomový rok 1940

Zatímco Evropa byla sužována válečnickými choutky Třetí říše a Sovětského svazu, v Americe se rok 1940 stal rokem, kdy přišel na svět tajný recept plukovníka Sanderse na proklatě dobré kuře z Kentucky smažené v tlakové fritéze. Rozkvět kolonelovy restaurace přibrzdil vstup USA do války. Ubylo turistů, zákazníků a plukovník Sanders musel svůj podnik zavřít. Do poloviny roku 1942 se živil jako supervizor v Seattlu, později pracoval ve vládních kantýnách a také jako asistent manažera kavárny v Oak Ridge v Tennessee. Později se vrátil do North Corbin, kde se začal opět starat o svou restauraci. V roce 1942 prodal svůj podnik Asheville a opět později se rozvedl se svou manželkou. Dva roky po rozvodu si vzal svou někdejší milenku Claudii Ledington-Priceovou. V roce 1950 byl Sanders znovujmenován plukovníkem Kentucky guvernérem a Sandersovým kamarádem Lawrencem Wetherbym.

 Konečně Kentucky Fried Chicken

V roce 1952 rozšířil plukovník Sanders své podnikání a umožnil restauratérovi Petovi Harmanovi ze South Salt Lake (stát Utah) prodávat proklatě dobré kuře připravené dle Sandersova tajného receptu. Pete Harman byl už před setkáním s plukovníkem Sandersem provozovatelem úspěšné restaurace, ale s kolonelovým kuřátkem narazil vyloženě na zlatou žílu. Ztrojnásobil své zisky, přičemž kolonelovo kuře tvořilo 75 % tržby. Díky smaženému kuřeti se Harman odlišoval od konkurence a kentucké kuře se stalo jakýmsi symbolem jižanské pohostinnosti. Harman poté najal malíře, který vytvořil název restaurace Kentucky Fried Chicken. Po Harmanových úspěších se k plukovníkově franšíze připojují i další provozovatelé restaurací. V té době ale přišel i jeden neúspěch. Výstavbou dálnice Interstate 75 se snížil počet zákazníků a kolonel svůj podnik musel zavřít. V následujících letech plukovník Sanders usilovně pracoval na rozšiřování své franšízové sítě. Cestoval po státech a usilovně hledal vhodné podniky, které by prodávaly jeho stále populárnější kuře. V roce 1959 se kolonel Sanders spolu s druhou manželkou přesunuli do Shelbyvillu, kde si zřídili restauraci a ústřední sídlo své franšízy. Kolonel nadále objížděl ve svém voze Spojené státy a v restauracích nabízel svůj produkt. Jeho žena zatím v Shelbyvillu míchala speciální koření dle tajné receptury a posílala je plukovníkovým franšízovým podnikům. Impérium plukovníka tak bobtnalo stále víc a víc a v polovině šedesátých let pronikl jako první řetězec rychlého občerstvení na zahraniční trh. Kentucké kuře se stalo oblíbeným rychlým jídlem například v Anglii, v Mexiku nebo na Jamajce. V roce 1962 přihlásil kolonel Sanders na patentovacím úřadě svou speciální metodu přípravy kuřete. O rok později si zaregistroval i reklamní slogan Finger lickin' good.

 Brutální expanze a prodej společnosti

V šedesátých letech zažil plukovníkův podnik obrovský rozmach a po Americe vyrostlo více než 600 restaurací prodávajících jeho kuře. V roce 1964 kolonel prodal svůj podnik za dva miliony dolarů (dnes by to bylo cirka 15 400 000 dolarů) kentuckým podnikatelům Johnovi Y. Brownovi a Jackovi C. Masseymu. Sám však ve firmě zůstal jako její živá značka a ambasador. Dohlížel také na své kanadské franšízy, které nebyly stejně jako franšízy v Anglii, na Floridě, v Montaně a v Utahu součástí prodeje (kanadské si nechal sám Sanders, ty ostatní prodal jiným podnikatelům). Od roku 1965 do roku 1980 žil plukovník Sanders i se svou rodinou ve městě Mississauga v Ontariu v Kanadě. Na konci roku 1980 se z Kanady vrátil do USA a 16. prosince zemřel v Louisville v Kentucky ve věku 90 let. Dnes patří jeho výtvor „Kentucky Fried Chicken“ k nejznámějším a nejúspěšnějším fastfoodovým řetězcům a pikantní obalované kuře si můžou dopřát takřka v každé zemi na celé planetě.