Začátek prázdnin na chatě trávíme u grilu

Prázdniny se přiblížily kosmickou rychlostí a my jsme je chtěli jaksepatří přivítat. Sezvali jsme všechny děti z okolí a jejich rodiče, se kterými se známe, a připravili několikachodové menu, které se bude podávat. Bude to opulentní oslava. Ale děti by to nebavilo, kdybychom jim k tomu nevymysleli i nějaký program – tentokrát to bude bojovka s nočním překvapením.

Den předem jsme si nakoupili všechny potřebné suroviny: kuřecí prsíčka, vepřové řízečky, zeleninu na grilování (lilek, cuketu, papriky, rajčata) i zeleninu na salát (okurky, listový salát, rukolu, špenát, cherry rajčátka), suroviny na grilovací omáčky (kečup, hořčici, majolku) a dostatek pití pro dospěláky i dětské osazenstvo. Večer jsme taky naložili masa do marinád – kuřecí šlo do oleje, worcesterové omáčky, bylinek (estragon a rozmarýn); vepřové pak do pikantní marinády z oleje, worcesterové omáčky, kečupu, chilli papriček a rozmarýnu. Grilovací omáčky přichystáme ráno přímo na místě.

Na chatu jsme dojeli jako první, a to docela brzy – na to, že byly prázdniny. Připravili jsme stůl, dali na něj nový omyvatelný ubrus, omyly všechny plastové i dřevěné židle – přece jen nás tu bude hodně. Dáme si záležet, aby se všechno povedlo na jedničku. Žena se pustila do grilovacích omáček. Z kečupu pravou barbecue omáčku vykouzlila přidáním worcesteru, sojovky, nasekaných bylinek – pažitky, petrželky, soli a pepře. Z hořčice vyrobila jednu hořčicovou omáčku smícháním s majolkou, bylinkami, solí a pepřem. A pak ještě sladkou hořčicovo-medovou (hořčice, med, sůl a pepř). Z majolky jednu česnekovo-bylinkovou – stačí smíchat majolku, utřený česnek, petrželku, pažitku, sůl a pepř. Přichystáno? Super. A kde jsou pozvaní hosté? Jako na zavolanou se začali sjíždět. Nejprve Hromádkovi se dvěma dětmi – to se zase naši kluci s jejich nejspíš poperou, no co vám mám povídat… Někdy si tím prý kluci dokazují náklonnost, totiž perou se „z lásky“… Přivezli ještě lahev vína a basu piv, tak to opravdu nebude žízeň. Pár minut nato přijeli Koudelkovi, ti mají naštěstí 2 holky, tak ty snad budou hodné, tady na chatě si budou plést věnečky a hrát badminton. To bude v pohodě.
A nakonec přijeli ještě Zajícovi, ti mají jen jednoho kluka. Zapadne mezi ty ostatní úplně v pohodě, ačkoliv je jedináček. Akorát se tolik nepere. A oslava může začít. Děcka si hned začaly hrát, natrhaly si rybíz a vařily si z něj šťávu. Některé na pískovišti stavěly hrady, jako když byli ještě malí. Ostatní lezli po stromech a skákali dolů.

Prima, děti zabavené, takže začínáme grilovat. Nejdřív šlo na gril kuřecí maso. Pěkně ještě osolit a pomaloučku grilovat. Ať z něj šťávička pěkně odkapává do grilu a prská. Můžeme při něm grilovat i zeleninu – lilek a cuketa se budou grilovat poměrně rychle, paprika o něco déle, rajčátka budou hned.
Tu grilovanou zeleninu stačí zakápnout olivovým olejem a je nepřekonatelná. Děti se po grilovaném mase i zelenině můžou utlouct, a to i ty, které normálně o zeleninu nestojí. (Někteří tedy nestojí ani o maso, což nechápu.) Ale ta moje zelenina, grilovaná, ta je opravdu dokonalá. Sliny se jim sbíhají, a tak seskakují ze stromů, opouštějí pískoviště a další radovánky a zasedají – ze začátku způsobně – ke stolečkům a jedí. Způsobný přístup k jídlu jim však vydrží pouhých několik minut, po nich už mlaskají, zeleninu rozmačkávají v rukách a vůbec vydávají i další zvuky, které bych tu nerad popisoval. No nic, jsou to děti a mají prázdniny, tak musíme něco vydržet…

Některé děti si daly i grilovací omáčky, ale převážně milují kečup, který můžou jíst ke všemu – od špaget po chléb se sýrem. Proti gustu žádný dišputát… Když kuřecí ochutnali i dospěláci a zapili jej vínem či pivem podle vlastního výběru a uvážení, dostalo se ke slovu vepřové. Bylo krásně naložené a uleželé, marináda z něj jen kapala, grilovalo se ve velkých porcích a opravdu dlouho, aby bylo propečené. Občas jsem prohrábl grilovací uhlí, aby byl oheň rovnoměrný. Vůně se pomalu začala linout po okolí a výletníci, kteří naši chatu míjeli, museli mít sliny až na vestě. K vepřovému řízečku zbyla i grilovaná zelenina, ale připraven byl i čerstvý salát z okurky, listového salátu, špenátu a cherry rajčátek. Kromě toho jsme stihli udělat i tzatziki – po vzoru řecké kuchyně.

Čerstvý chléb byl jen tak na doplnění, pokud by snad někdo nemohl jíst maso samotné. I když už to vypadalo, že bude grilování a oslavě konec, nebylo tomu tak. Jednak nějaké maso ještě zbylo v lednici na večer, jednak byly v lednici taky buřty na večerní opékání, ale hlavně nás taky čekala ta noční bojovka. Bude muset být hodně pozdě, protože teď jsou dlouhé dny a tma až kolem desáté. Ale budu to muset jít aspoň za světla připravit. No nic, konec hodování a popíjení a rychle zmizet do lesa, aby si toho žádný zvědavec nevšiml.

Sbalil jsem fáborky z krepového papíru, lístečky s úkoly (budou si muset vzít čelovky), z papíru vystřiženého kostlivce (aby to bylo strašidelné). A už jsem si to mastil zadními vrátky do lesa. Nikdo mě nezpozorovat, mám napůl vyhráno. Vedl jsem bojovku lesem tak, aby nešla po oficiálních cestách, aby mi nikdo nemohl fáborky utrhnout. Kostlivce dám až na konec.

Úkoly byly různorodé – přeskočit potok, vylézt na strom (jako by už na ně stejně nelezli), spočítat šišky kolem stromu, trefit se šiškou do kmene stromu atd. Za splněný úkol dostanou body a ty se pak budou sčítat, až se bude dělit poklad (čokoládové mince, bonbony a lízátka). Hotovo a můžu se vrátit k hodování. „Strejdo, kde jsi byl?“ čekal na mě malý Honzík. A teď honem vymyslet nějakou věrohodnou odpověď: „Ale, došlo pivo, a tak jsem šel do obchodu, jestli ještě nějaké mají. Ale neměli…“ Zdá se, že to Honzíkovi stačilo. A tak jsem si oddechl a šel dát na gril zbylé kuřecí a vepřové masíčko. To mě nikdy neomrzí. Děcka přišla s nápadem, že by si opekly buřty. „No jasně,“ povídám, „ale až to dogriluju, někdo vás musí hlídat u ohně.“ Nesouhlasily, ale počkaly, co jim taky zbývalo jiného. A tak jsem hned od grilování – ještě horké masíčko jsem zase úhledně naservíroval kamarádům na stůl – šel rovnou rozdělat oheň, aby si mohly opéct ty vysněné buřtíky.

Je to už taková naše tradice – na začátek prázdnin opékat buřty – a pak se to opakuje každý týden, kdy se na chatě sejdeme. Děti zabrané do opékání si ani nevšimly, že už se stmívá. Využil jsem momentu překvapení a vyrukoval na ně s bojovkou. Ještě měly mastné pusy i ruce od buřtů, ale už se hnaly ke vrátkům. „Vemte si čelovky!“ křičel jsem za nimi. Vrátily se a poslušně si přibalily čelovky, asi jim bylo jasné, že v lese bude už naprostá tma. A to taky byla. Pomocí čelovek jsme jen se vší námahou našli rozvěšené fáborky, a to já jsem si jakž takž pamatoval, kudy jsem šel. Úkoly se podařilo splnit všem. Dostaly plný počet bodů. Body se na konci sečetly a každý dostal tolik čokoládových mincí, bonbonů a lízátek, kolik měl bodů. Naštěstí mi to vyšlo. A v tom na nás spadl papírový kostlivec, na kterého jsem dávno zapomněl. Vystrašené výkřiky se ještě dlouho rozléhaly po okolí. No prostě bojovka, jak má být.

Vrátili jsme se asi v jedenáct. Někteří na židličkách již pospávali. „Jděte si lehnout do postelí nebo do stanů,“ říkám jim. A oni opravdu poslušně vstali a šli. To dětem se po bojovce spát nechtělo. Musel jsem jim ještě vyprávět strašidelné příběhy, které jsem „zažil“ za svého mládí. Pak teprve všechny odpadly a usnuly mi téměř v náručí, když jsem je odnášel do chaty. No – umyjí se až zítra… Vždyť mají prázdniny.