Dobrého guláše není nikdy dost

A je to tady – poslední prázdninový víkend, poslední grilování (snad ne úplně poslední, třeba se něco podaří i na podzim, než se počasí definitivně zkazí). Vymyslet něco na tuhle poslední oslavičku mi dalo pěkně zabrat. Ale jsem hlava šikovná, nikoliv dutá, a tak jsem na to nakonec přece jen přišel: Večerní grilovací párty, na které se bude podávat gulášek v chlebu nebo s chlebem a k tomu všemu pozorování hvězd a viditelných planet (teď jsou dobře vidět třeba Jupiter, Saturn a Mars).

Gulášek bude z prasátka

Z nabízejících se dnů jsem vybral sobotu, i když večer by se mohlo slavit i v pátek. Ale všichni budou unavení z práce a nebude se jim chtít vysedávat dlouho do noci. Navíc než přijedou, bude dost pozdě, a ono by to chtělo udělat tak akorát, aby si to užili malí i velcí. Navíc já budu mít v sobotu dopoledne čas vyrazit do řeznictví a vybrat kvalitní masíčko. Tentokrát jsem se rozhodl pro vepřový guláš, protože přece jen úprava vepřového je o fous kratší než úprava hovězího. Celá ta sobota začala gruntováním, protože meteorologům konečně vyšla předpověď, že bude pršet, a tak jsme hosty museli uvést domů. Grilovat budu na zastřešené terase, ale tam by se všichni nevešli. Navíc by to bylo nebezpečné pro děti, které by se dozajista honily kolem rozpáleného grilu.

Jakmile bylo uklizeno, pustil jsem se do přípravy guláše. U guláše nejvíc záleží na poměru cibule a masa, který by měl být co nejvíce vyvážený. Pak samozřejmě je potřeba gulášek dochutit. Odpoledne jsem si začal loupat a krájet cibuli a taky maso na menší kousky. Gril jsem rozpálil okolo čtvrté. Guláš můžete vařit v pánvi Wok anebo v dostatečně velkém hrnci. Musí se vám ale vejít na gril a nesmí se při vaření převrátit. Je dobré si to předem vyzkoušet, aby všechno drželo stabilitu. Návštěva už byla natěšená, jako by ani neobědvali. Tak jsem se pustil do vaření, aby nestrádali.

Na pořádný guláš to chce fortel a zkušenosti

Cibuli jsem osmažil na dostatečném množství sádla, zaprášil červenou paprikou a přidal maso. Musí se pěkně zatáhnout a taky zhnědnout. Nemá cenu pospíchat, správný guláš musí být tmavý, skoro řekl bych až přičmoudlý. Hlavně ale musíte pořád míchat. Když se mi to zdálo dostatečné, zalil jsem maso vývarem. Přidal jsem sůl a kmín a dusil ještě docela dlouho. Zbývalo ještě ho zaprášit moukou. Mezitím jsem si připravil chleby. Kdo bude chtít jen krajíček, tak samozřejmě může. Ale nejkrásněji bude gulášek vypadat ve vydlabaném bochníčku chleba, kterých jsem si pro tuto příležitost koupil asi 8.

Jelikož budeme jíst doma, hodil by se i kynutý nebo karlovarský knedlík a i ten bych na přání dokázal uvařit. Ale proti chlebu nikdo neprotestoval, a tak jsem si své kuchařské umění nechal na jindy. Nemusím se přece pořád předvádět, no ne? Tak a je čas zaprášit gulášek moukou. Jestli chcete, aby vám dlouho vydržel a nekazil se, poradím vám dokonalý trik: Mouku osmahněte nasucho na pánvi nebo v troubě a teprve potom jí zahustěte guláš (nebo jinou omáčku). Je to snadné a účinné. Hosté se podivovali nad tím, jak to všechno vím. No jo, holobrádci, léta praxe, myslel jsem si. A povídejte, kde jste byli na dovolené? A děcka na prázdninách? A jak se vůbec těšíte do školy?

Tlachací přestávka

Do školy se kupodivu nikdo netěšil. Ani ty, Pepíčku, vždyť jdeš do první třídy? „Ne, strejdo, já vím od bráchy, že je tam pěkná nuda…“ Aha, no moje děti taky nejčastěji používají frázi, že se nudí. Jestli já jsem se v jejich věku někdy nudil? Nevzpomínám si. Asi jsme měli pořád co dělat. Ale o dovolených a prázdninách, to se rozpovídali všichni. Novotňáci byli u moře v Chorvatsku. Pronajali si tam apartmán asi na 3 týdny. Užili si plavání i potápění, chodili do místních restaurací na místní speciality. A ještě si odtamtud přivezli koření a podobně. Tak to muselo být fajn.

„Přidá si někdo gulášek?“

„Tady, já, je výbornej.“

„A kde jste byli o prázdninách vy?“ ptám se Veselých.

„Ale, jenom tady po Čechách, byli jsme v Jeseníkách, pak na Šumavě a nějaké ty výlety do toho.“ „Jo a kde jste byli na Šumavě?“ „U Železné Rudy.“

„Fakt? My byli na Špičáku. Ale Šumava je krásná všude. Tam bych mohl jezdit každý rok…“

„Mimochodem: chutná vám guláš?“

„Výbornej. Jako vždycky.“

„Nikdy jsem u tebe nejedl nic, co by mi nechutnalo.“ Byl jsem potěšen chválou a tím i motivován k dalším akcím:

„Tak já vám příště uvařím hovězí a bude se podávat s karlovarským knedlíčkem. Doufám, že se zase brzy sejdeme. Nesmíme to grilování a setkávání zabalit s blížícím se podzimem a chladnými dny.“

„No jasně, měli bysme si dát závazek, že se sejdem jednou za měsíc, ať se děje, co se děje, a dát si prostě ty grilovačky rovnou do kalendáře.“ „Jsem pro.“

Grilovačku s guláškem si brzy zopakujeme

Jak jsme se dohodli, tak jsme i učinili. Vybrali jsme vždy druhý víkend v měsíci a dali si do kalendáře/diáře rovnou termíny setkání. Bude to tak lepší. Jinak bychom se stěží dokázali dohodnout operativně. Je to prima, že jsme se hned na začátku dokázali takhle dohodnout, hned se mi ten další školní rok bude zdát přívětivější. No, a ačkoliv z guláše ještě občas někdo ochutnal, s postupujícím večerem jsem na stoly přinesl ještě brambůrky, slané tyčinky a oříšky, žena dodala ještě dietní variantu – sušené ovoce. Prostě, aby si každý mohl brát podle svého gusta. Povídalo se a povídalo, jako by nikdo nechtěl, aby prázdniny skončily. Jako by se zastavil čas… Všichni jsme byli tak zabraní do vyprávění, že jsme ho po pravdě vůbec nesledovali. Zato pak jsme se divili, že už je půlnoc a jak to uteklo. Nabídl jsem přátelům, aby přespali, pokud můžou, že postelí, matrací a popř. i spacáků je u nás dost. Někteří toho rádi využili. Přece jen to byl náročný večer a zítra je naštěstí teprve neděle. Kdo bude chtít, může posnídat guláš, pro ty ostatní je upečená bábovka a štrůdl. Tak si hezky ustelte a dobrou noc. Ráno, když všichni posnídali, rozloučili se a odjeli, začali jsme uklízet nanovo. Bylo a bude ale na co vzpomínat, takže to stálo za to.

Guláše nakonec bylo tolik, že ještě několik porcí zbylo. Co s ním? Žena přišla s pohotovým nápadem, že má zrovna vyndaný zavařovací hrnec, jak nakládala okurky a sterilovala rajčatový protlak, a tak že ho zavaří. On se bude hodit třeba na podzimní dovolenou. No jasně, říkám, to je bezva nápad. Takto zavařená jídla vozí naši známí i na hory, když jedou na lyže. Pak stačí obsah sklenice přendat do hrnce, ohřát a je uvařeno. Nevěříte? Vyzkoušejte! Prima, takže žena se postará o zbylý guláš, a na mě zůstane nádobí a gril. Přece jen musím toho našeho miláčka teď vyčistit trochu důkladněji, už se nebude grilovat každý týden, nebo dokonce denně, a za odvedenou práci letošní léto si trochu péče opravdu zaslouží. Vydrhnutý gril jsem s láskou uklidil do zahradního domku a šel na to nádobí. Toho tedy bylo opravdu dost, ale co: něco zvládne myčka, něco umyju v ruce, aspoň si při tom vyčistím hlavu. Když si vzpomenu, jak zítra naklušu do práce a budu muset zase podávat prvotřídní výkon, už mě z toho bolí hlava, jako by mi ji někdo dával do svěráku. Tak si někdy říkám: neměl bych změnit práci a věnovat se něčemu manuálnímu? No, až splatím hypotéku, budu nad tím vážně uvažovat. Vám přeji také krásný konec léta a zbytek dovolených a prázdnin. Do školy ať dítka vykročí pravou nohou a ať se jim daří. A nestresujte je (ani sebe), když se jim náhodou nebude dařit – vzpomeňte si na sebe, jak vám to ve škole šlo a že ne vždycky to byla vaše chyba, když jste přinesli špatnou známku…