Dětská párty – hranolky, popcorn a gril

Dětské párty pořádáme zpravidla několikrát do roka. Nejsou to jenom narozeniny našich dvou dětí, ale slaví se i svátky, začátek a konec školního roku, Den dětí apod. V podstatě už jsme si na to všichni zvykli a přizpůsobili těmto dětským oslavám i některé víkendy, a dokonce i vybavení našeho domu, zahrady a samozřejmě i grilu. Když už jsme u toho grilu: Nevěřili byste, kolik legrace a dětských úsměvů vám dokáže vykouzlit obyčejný nástavec na hranolky (a popcorn). Jedná se vlastně o takovou klec, do které dáte buď syrové brambory nakrájené na hranolky či půlměsíčky, nebo kukuřici připravenou na přípravu popcornu, a to celé zavřete do grilu. Hranolky po delší době, popcorn po pár minutách máte hotový a můžete servírovat. Za ty rozzářené dětské oči to rozhodně stojí.

Naše poslední dětská párty proběhla právě nedávno právě na Den dětí. Syn i dcera si pozvali kamarády ze školy a ze školky a připravili si pro ně i vlastní program. Nejprve si bude grilování, potom dort a nakonec nějaké soutěže a bojovka. Slíbili, že tentokrát vymyslí úkoly sami, aby se také na té oslavě podíleli. S grilováním jsme neměli problém, protože hranolky, které se budou podávat s kečupem, tatarkou anebo grilovacími omáčkami, vždycky zaberou. Ten popcorn jsme tam dali jaksi navíc, protože když už bude ten nástavec na hranolky stejně vyndaný, tak by bylo škoda jej nevyužít.

Zatímco děti vymýšleli úkoly na soutěže a bojovku (pod dozorem babičky a dědečka, kteří jim jsou obvykle rádi nápomocni), my jsme zajeli nakoupit nové brambory, kečup, tatarku, suroviny na grilovací omáčky, popcorn a suroviny na dort. S dortem jsem začala nejdřív, protože bylo potřeba nejprve upéct korpus a pak připravit krém, který na vychladnutý dort nanesu. Ještě mě napadlo ozdobit celý dort třešněmi, které zrovna rostou a kterých máme na naší třešni letos plno. Manžela nechám připravit brambory na hranolky a udělat grilovací omáčky, to určitě zvládne.

Z dětského pokoje jsem najednou uslyšela křik a hádku, zřejmě se nemůžou dohodnout, čí nápad je lepší. Za chvíli přiběhla Anežka a žaluje: „Martin mi šlápl na nohu a nenechá mi dělat moje soutěže….“ A tak musím přerušit míchání těsta na dort a vyrazit do dětského pokoje urovnat spor. Martínek se musel Anežce omluvit a Anežka slíbila, že už nebude žalovat. Každý dostal přesný úkol – vymyslet 3 soutěže.

Tak to jsem zvědavá, jak to nakonec dopadne. Hlavně, abych to zase všechno nemusela vymýšlet já, už mi nějak docházejí nápady. A hlavně ty děti strašně rychle poznají, že taková soutěž už byla, a prakticky všechny si pamatují…

A tak jsem se vrátila k dortu a přitom přemýšlela, jak se to celé odpoledne vydaří. Dort už se peče, a tak rychle na krém, aby se správně vychladil v lednici, a já pak mohla jít natrhat třešně. Dort se mezitím upekl dozlatova, nechám jej vystydnout na mřížce, pak potřu krémem a dozdobím třešněmi. Děcka budou mít určitě radost. Zašla jsem do pokoje, zda už mají vymyšlené ty soutěže. Naštěstí pro mne už dokonce připravovali jednotlivá stanoviště a Martínek začínal psát pokyny. Pochválila jsem je, jak jsou šikovní, a šla zkontrolovat manželovo „stanoviště“ u grilu. Právě ho roztápěl, dalo mu to trošku zabrat, protože foukal docela vítr. Ale zvládnul to (je taky šikovný, je potřeba jej pochválit!). Až se uhlíky pěkně rozpálí, dáme tam brambůrky. Chce to tím košem pěkně plynule otáčet, aby byly všechny hranolky stejnoměrně opečené. Zatím to nemáme zcela vychytané, protože jsme si ten koš pořídili teprve nedávno, ale jisté zkušenosti už jsme nasbírali, tak snad návštěvu nezklameme.

A kolem druhé hodiny se začínají objevovat první pozvané děti. Tentokrát je to opravdu dětská párty bez rodičů, takže rodiče je jen dovedou/dovezou a pak si je večer zase vyzvednou. Aspoň si odpočinou. Jen doufám, že příště zase něco podobného zorganizuje někdo jiný a my si taky oddychneme…

Martínek si kromě kluků pozval i kamarádku Janičku. To jsem sama ráda, že to má tak pestré. Anežka si ze školky pozvala jenom holčičky, ale je pravda, že kluci si hrají trošku jinak a většinou si stěžuje, že ji některý bouchnul, i když to nejspíš bude omylem v zápalu hry. No, stejně bude veselo.

Jakmile se všechny děti shromáždily, musely si nejdřív přirozeně zahrát na naší zahradě. Místo houpačky tu máme nové houpací kolo, takže to bylo pořád v pohybu. Prolezli i skákací hrad, vyzkoušeli skluzavku a snažili se trefit terče házecími kroužky. Pak už jsem je zavolala na hranolky a nechala jim vybrat, s čím si je dají. Skoro vždycky to vyhrál kečup – že se tomu ještě po těch letech pořád divím.

Manžel mezitím nezahálel a nasypal do volného a vyčištěného koše kukuřici na popcorn. Jistě to znáte, je to takový ten sáček, který se může udělat v mikrovlnce nebo vysypat do hrnce a udělat na plotně v hrnci uzavřeném pokličkou. Na grilu je to také dobré, rozhodně to vyzkoušejte. Ale děti po hranolkách velký hlad neměly, takže jen ochutnaly, a hlavně byly zvědavé, jaké budou dnes soutěže. Řekla jsem jim, že soutěže připravovali Martínek a Anežka a že jimi všechny své kamarády také provedou. Já jsem jim dělala jen dozor, aby všechno probíhalo spravedlivě a podle pravidel. Každé z dětí nějakou disciplínu vyhrálo a dostalo za odměnu bonbon. Slíbila jsem jim i medaile, ale až skončí večerní bojovka.

Po soutěžích přišla řada na dort. Docela se na něj těšily a pochutnaly si. I já musím uznat, že ta kombinace čokoládového krému a třešní byla opravdu výborná. A jak snědly dort, dostaly chuť i na ten popcorn. A ten pak spořádaly do posledního zrníčka. Ani si nikdo nevšiml, že tatínek/strejda někam zmizel. Tentokrát to nebude bojovka do lesa a s kostlivcem, ale jen tak po vesnici a cíl bude zase u nás doma. Musejí přece dostat ty medaile za vydaření dětský den.

Než vyrazili, dostali ještě na cestu můj domácí nanuk – žádná chemie, jen tvaroh, jogurt a jahody s trochou cukru. To vše se rozmixuje a promíchá a dá vychladit do nanukových formiček. Máme jich naštěstí dost, takže se dostalo na všechny.

Pak už začala bojovka. Začátek byl hned na naší zahradě, kde byl první fáborek. Měl se přelézt plot na silnici. No tak to nevím, jestli to byl zrovna nejlepší nápad. Co když někdo spadne? Naštěstí manžel dával záchranu a dole pod plotem byla docela vysoká tráva. Nakonec to tedy zvládli všichni. Pak zmizeli někam do vsi a já je ztratila z očí, a proto další pokračování bojovky nevím. Musela jsem umýt nádobí, trochu očistit gril, ale hlavně přichystat ty medaile. Vystříhala jsem je z tvrdého papíru, polepila zlatou, stříbrnou a „bronzovou“ samolepicí fólií a ke každé medaili jsem připevnila šňůrku na krk. Budou koukat, že mají „opravdické“ medaile! Vrátili se skoro za tmy, unavení, ale šťastní. Rozdala jsem jim medaile a štěstí v jejich očích ještě vzrostlo. Pro některé už tu byli netrpěliví rodiče, a tak se hned rozjeli domů. Předtím ještě poděkovali Anežce a Martínkovi za skvělé odpoledne. Zítra je naštěstí volno, takže se nemusí vstávat do školy. Doufám, že si to všichni užili a že už se těší na další dětskou párty u nás doma. Já osobně se tedy těším spíš do postele. A zítra nevstávám, rozhodně ne dřív než v deset hodin…