Pizza šéfkuchař

Již dávno jsem vám psal o tom, jak jsem si koupil ke grilu speciální pizza kámen na přípravu pizzy. Ovšem zatím jsem vám neporadil, jak si připravit kvalitní těsto, jak dlouho pizzu péct ani jaké příchutě rozhodně ohromí vaše hosty…Jdeme tedy na to: Připravte si papír a tužku a zaznamenávejte si, co vás zaujme. Anebo se k mému vyprávění po čase zase vraťte. A kdybyste snad měli nějaké otázky, tak bez obav pište.

Důležité je pořádné těsto

Můj pizza kámen se v zahradním domečku příliš neohřál. Jakmile děti zjistily, že by se dala péct domácí pizza, která bude chutnat jako v té nejlepší pizzerii, pořád dokola mě přemlouvaly, abych už to konečně vyzkoušel. No, a jelikož jsem taky přirozeně zvídavý, nedalo jim to přemlouvání ani moc práce. Jednoho krásného dne jsem si zadělal těsto, připravil suroviny a roztopil gril, na který jsem položil pizza kámen, aby se dostatečně nahřál. Jestli máte zálusk na křehké a přitom pevné a křupavé těsto na pizzu, pak si jej zkuste zadělat v domácí pekárně na chleba. Dá se využít i kuchyňský robot, který všechny ingredience hezky prohněte a spojí. Do pekárny je potřeba nejprve nalít tekuté přísady a pak teprve přidávat sypké. Čili začínáme vodou (250 ml), do které přidáme sůl (1/2 lžičky), potom kvalitní olivový olej (2 lžíce), nakonec hladkou mouku (500 g) a sušené droždí (1/2 sáčku). Místo sušeného droždí můžete přidat i kvásek z čerstvého droždí, který připravíte klasickým způsobem. (Z tohoto množství surovin uděláte těsto tak na 2 kulaté pizzy nebo na jednu velkou pizzu na plech do trouby.) Dávejte pozor jen na to, že zadělávání a kynutí těsta v pekárně trvá cca 1,5 hodiny, takže začněte raději s předstihem. Těsto pak klidně vydrží i déle – v pekárně se stále udržuje teplo, v nejhorším případě jej můžete dát na chvilku do lednice, aby už nezvětšovalo svůj objem.

Jakou chcete pizzu? Margheritu? Quatro Formaggi anebo Prosciutto?

A teď ty příchutě. Zatímco můj syn má na pizze nejraději okraje (někdy si říkám, že snad ani nemůže být můj), dcera ráda experimentuje a zkouší různé druhy pizzy. A pořád se mě ptá, co to znamená třeba pizza Quatro Formaggi nebo Quatro Stagione, Margherita apod. To nejspíš zajímá každého milovníka pizzy, a tak se vám to pokusím vysvětlit a poradit jak kterou pizzu připravit. Takže – klasika je Margherita – je to klasická italská pizza, která byla připravována v italských barvách na počest královny – tj. červené, bílé a zelené. Tyto barvy představují rajčata, sýr a bazalka. Rajčata můžete použít ze zahrádky, ale i loupaná krájená rajčata z konzervy, nebo dokonce jen rajčatový protlak. Jako sýr je nejlepší mozzarella na pizzu. Bazalka je samozřejmě optimální čerstvá ze zahrádky, ale dneska si můžete koupit i takové ty květináče s bylinkami na přímou potřebu a při nejhorším sáhněte po sušené bazalce. Variantou je pizza šunková (Prosciutto), do které přidáte šunku. Pizza salámová (Salami) pak kromě tradičních surovin obsahuje salám. Pizza Havaj je oblíbenou sladkou variantou se šunkou a ananasem. Ananas doporučuji koupit hodně zralý nebo konzervovaný. S kyselým nezralým ananasem nikomu radost neuděláte.

A teď ty dvě Quatro pizzy. Nejprve Quatro Formaggi – to znamená doslova 4 druhy sýra. Základním je samozřejmě mozzarella, pak tam praví Italové dávají nějaký sýr s bílou plísní na povrchu (např. camembert), nějaký sýr s modrou plísní uvnitř (např. gorgonzolu) a nějaký tvrdý sýr (ementál nebo parmazán). V našem domácím prostředí můžete dát klidně mozzarellu, hermelín, nivu a eidam. Fantazii se meze nekladou a nejsme přece čistokrevní Italové. Sýry na pizzu naskládejte ve vrstvách, anebo do 4 výsečí, aby se každý mohl vybrat svůj oblíbený. Pizza Quatro Stagione znamená v překladu Čtvero ročních období. Správně by tato pizza měla symbolizovat čtyři roční období, tj. jaro, léto, podzim a zimu. Úplně dokonalé to bude, když pizzu rozdělíte na 4 výseče, přičemž jaro bude reprezentováno šunkou s černými olivami, léto artyčoky a ančovičkami, podzim rajčaty a mozzarellou a zima houbami. Během času se však vyvinulo mnoho kombinací pro tento druh pizzy, a tak se můžete setkat s tím, že je z jedné čtvrtiny klasická (Margherita), z jedné čtvrtiny šunková, pak salámová a nakonec sýrová. Opět záleží hodně na vaší fantazii a i na vaší peněžence, kolik jste ochotní za jednotlivé suroviny utratit. Kromě těchto tradičních je určitě oblíbená špenátová pizza, přičemž špenát se velmi dobře snoubí se slaninou. Je to rozhodně lepší kombinace než se šunkou nebo salámem. Pizza s mořskými plody pak potěší milovníky moře, kteří se právě vrátili z dovolené. Čerstvé plody moře u nás sice neseženete, ale mražené se prodávají v uspokojivé kvalitě. Houbová pizza naopak přijde vhod zejména milovníkům hub. Zkuste třeba žampionovou, hříbkovou nebo liškovou variantu. Jenom dejte pozor na to, že děti obvykle moc houby nemilují. Pro ně mějte vždy připravenou jinou příchuť.

Kámen na pizzu je rozpálený, jdeme na to!

A jak jsem to nakonec vyřešil já? Zadělal jsem si těsto v pekárně na chleba, ale dvojnásobnou dávku, aby mi vystačilo na čtyři kulaté pizzy. Zatímco těsto pěkně kynulo, připravil jsem si náplně. Pro syna by to mohlo být jedno, beztak sní jen ty okraje. Ale připravil jsem mu Prosciutto, tedy šunkovou. Pizzu jsem potřel rajčatovým pyré, dal na ni šunku, mozzarellu a bazalku. Dcera si vybrala Quatro Stagioni. Trošku jsem si upravil recept: na jednu čtvrtinu jsem dal šunku s černými olivami, jak velí tradice, na druhou čtvrtinu pak kombinaci sýrů (eidam, hermelín, mozzarellu), na třetí čtvrtinu klasickou Margheritu a na čtvrtou žampiony. Žena si vybrala Havaj. No a já jsem si udělal špenátovo-slaninovou. Dalo to trochu práce, ale co bych pro rodinu neudělal… Pizzy jsem pekl po jedné na pizza grilovacím kamenu asi 20 minut. Musí se hlídat, aby byly dobře propečené a aby byly zespodu zahnědlé, ale ne spálené. Každému členovi rodiny jsem pak naservíroval jeho „koláč“ na velký talíř a rozřezal na porce kulatým rádýlkem. Myslím, že si pochutnali, a to mě těší nejvíc. Sice budou chtít zase brzo další pizzu, ale pro mě je vaření a grilování koníček, takže se nebráním.

Sladká tečka na závěr

„Tati, co si ještě ugrilujem?“ zazní otázka mého všetečného syna. „No, ty jsi toho zase snědl… A co by sis dal?“ „Něco sladkýho…“ „Jasně, třeba čokoládu, ne?“ ptám se pobaveně. Nikdy nesní jídlo, ale sladkého by se do něj vešlo za dva. Po chvíli přemýšlení povídám: „Víte co, zbyly banány, tak já vám je ugriluju a poleju čokoládovou polevou. Bude to taková tečka na závěr. A beztak má ségra zanedlouho svátek, tak můžeme slavit dopředu.“ Šel jsem do spíže pro banány, pravda už byly trochu unavené, ale jinak jim nic nebylo. Nakrojil jsem slupky a zabalil je do alobalu. Už jsem vám o tom psal, nebo ne? Grilují se chvilku, stačí, aby byly pěkně teplé. Čokoládová poleva se na nich hned rozteče. A kdo by chtěl šlehačku, není problém. Ještě se dají polít javorovým sirupem. To už je ale kalorická bomba ;-) No jo, tak si pochutnávejte, já sladké moc nemusím, pro mě je nejlepší moučník pěkně vypečené uzené koleno. Měl bych vám k těm banánům taky nabídnout něco k pití. Žena si dá určitě kafe, ale co děcka. „Dáte si kakao?“ „Já chci horkou čokoládu!“ ječí syn. Cože, v tomhle vedru horkou čokoládu? „Já chci bezkofeinový kafe,“ ozve se dcera. Hm, je jí deset, ale slovník má jak puberťák a nápady taky. Zkrátka už chce být co nejdřív dospělá. S trochou brblání jsem jim každému připravil, co si přáli, a sám jsem se uklidil na lehátko do stínu. Už jsem dneska opravdu hotový. Tak zas příště.