Hamburger, piknik a ABBA

Náš dnešní příběh je tak trochu netradiční, protože začíná na koncertě skupiny, která hrála nestárnoucí písničky ABBY, a to na jednom krásném nejmenovaném zámku. A proč o tom vlastně píšu? Jednoduše proto, že kromě poslechu písniček a tancování byl na zámku i raut nebo piknik pro návštěvníky, kde mohli ochutnat nejrůznější dobroty. Mně jako milovníka grilování ihned zaujal stánek s grilem, na kterém se mimo jiné připravoval i hamburger a grilovaná kukuřice.

Kdo jste ještě nikdy neochutnali pravý hamburger z grilu a znáte jen fastfoodové restaurace, měli byste zbystřit pozornost. Já opravdu nikdy nejedl nic šťavnatějšího a přitom pěkně propečeného, dobrého a zdaleka ne tolik nezdravého… Sledoval jsem po očku šéfkuchaře, jak všechny ty laskominy dává dohromady, abych se to naučil i pro domácí pohoštění.

Nejdřív dal na pánev – samozřejmě taky na gril – dozlatova opéct cibulku. To trvalo docela dlouho a musela se pořádně a stále míchat, aby se nepřipálila. Doma na pánvi by to trvalo taky dlouho – ostatně, kdo máte zkušenosti třeba s vařením oblíbené cibulačky, dáte mi zapravdu: aby byla cibulka pěkně tmavá a sladká, stojí to trochu námahy a času. Hotová cibulka pak byla odložena stranou, ale tak, aby nevychladla. Potom dal na pánev hamburgery – jen nevím, zda byly koupené hotové, nebo si je někdy předtím připravil sám z mletého hovězího. A opékal je pěkně z obou stran tak, aby byly svrchu upečené, ale uvnitř šťavnaté, ne však úplně syrové. To je potřeba vychytat a stojí to léta praxe. V některých restauracích na to nepřišli dodnes.

Mezitím mu další kuchař připravil nakrájenou zeleninu: rajčata a okurku, a rozkrájel hamburgerové bulky. Mám dojem, že stihl připravit i domácí tatarku. A protože k hamburgeru se podávala ještě grilovaná kukuřice, pak ještě na hliníkovém tácku ugrilovali sladkou kukuřici, každý klas nakrájený asi na třetiny. To vše se podávalo překrásně nazdobené, a dokonce byla i varianta pro vegetariány, a totiž, že se hamburger podával bez masa – jen se zeleninou, tatarkou a o to větší vrstvou cibulky. Vyzkoušel jsem obojí a mám pocit, že vegetariáni tentokrát opravdu o nic nepřišli, protože obě varianty byly výtečné.

Úplně jsem zapomněl sledovat koncert, když vtom mne vytrhla manželka z mého rozjímání, a že by si chtěla jít zatančit. Řekl jsem jí, ať klidně jde, jenomže ona chtěla jít tančit se mnou. A tak jsem rezignovaně opustil své stanoviště u grilu a začal trsat mezi ostatními. Zajímavé bylo, že na ABBU tančily snad všechny generace: od babiček až po děti. Ale i při tom křepčení jsem pořád musel myslet na ty hamburgery a na to, jak a kdy je udělám doma…

Neuběhlo ani čtrnáct dní a já doma dostal chuť na hamburger. Říkám si, nedá se nic dělat, musíš pozvat kamarády a pustit se do grilování. Jen jsem doufal, že jsem to na tom zámku všechno dobře odkoukal.

Pozvali jsme asi 10 známých, většinou celé rodiny, pokud nebyly děti někde u babiček nebo na táborech. Termín jsme stanovili na sobotu. A v pátek jsem si nakoupil všechny potřebné suroviny. Chtěl jsem se blýsknout, a tak jsem se rozhodl, že si všechno připravím sám: tedy jak hamburgery, tak i tatarku, akorát bulky jsem raději koupil hotové, protože péct neumím a manželka by mě s tím nápadem asi vyhodila. I tak toho měla na starosti dost: připravit nějaké pohoštění jako předkrm a pak taky něco sladkého ke kafíčku. Navíc zabavit děti, aby nezlobily, než se sjedou hosté, a taky zkulturnit zahradní nábytek, abychom se tam všichni vešli.

Ráno bylo jako malované, a tak jsem se nejdřív pustil do hamburgerů. Mleté hovězí maso jsem ochutil solí a pepřem a přehazováním z ruky do ruky jsem pomalu utvořil tvar hamburgeru. Vyhrál jsem si s každým kouskem zvlášť a každý byl vskutku originál. Hamburgery jsem si zatím schoval do lednice. Mezitím jsem si nakrájel cibulku, kterou jsem pomaličku připravoval na pánvi na grilu tak, jak jsem to viděl u šéfkuchaře. Doufám, že ji nespálím.

Když jsem viděl, že už se sjíždějí první pozvaní hosté, houkl jsem na manželku, ať mi připraví tatarku, že nestíhám. Hodila po mně vražedný výraz, ale nakonec šla a tu tatarku připravila. Odolal jsem pokušení zeptat se jí, zda tam dala všechno, co tam dávám já, protože jsem věděl, že pak už by mě skutečně něčím probodla. (Pro vás to shrnu: do pravé domácí tatarky patří majolka, trocha hořčice, sůl, pepř, najemno nastrouhaná kyselá okurka, pár najemno nakrájených kaparů, nadrobno nasekaná pažitka a můžete přidat i najemno nasekaný estragon, pokud ho máte čerstvý na zahrádce.)

Pak jsem si uvědomil, že vlastně nemusím nikam spěchat, protože na stole se objevily jednohubky a chlebíčky, aby hosté netrpěli hladem, než si vyhraju s hlavním chodem. Ale všichni mne chválili, že už od pohledu to vypadá báječně, a tak jsem se dmul pýchou.

Zdobil jsem jeden hamburger za druhým, pěkně tatarka, zelenina, maso, cibulka. Kdyby vám to nestačilo, můžete si tam přidat ještě list hlávkového salátu, plátkový sýr nebo slaninu. V tomto ohledu se meze nekladou. Ale vegetariánům přirozeně podávejte bez masa a slaniny.

Když jsem viděl, že moje umělecké hamburgery chutnají i dětem, moje srdce naprosto roztálo. Dokonce jsem jim dovolil i colu, aby to měly dokonale americké. Jednou se snad nic nestane a ono se to nezblázní. Děcka byla ráda, a tak odpoledne pěkně ubíhalo až k odpolední kávě.

Na tu jsem se těšil nejvíc, protože po všem to grilování a slaném jsem už přece jen měl chuť na něco sladkého. A to se vytáhla zase moje žena, protože připravila cheesecake. No, říkám vám, americký den jak vyšitý. Škoda, že ty dorty nebyly dva, protože ten jeden byl tak rychle snědený, že se snad ani na všechny nedostalo. A všude kolem voněla čerstvě mletá káva. Tu vůni miluju a nikdy se mi neomrzí. Ostatně, vaření kávy je u nás vždycky rituál: jednu ráno, jednu odpoledne, a když mám těžký den, dávám si ještě jednu večer, ale to raději bezkofeinovou, protože jinak bych nemohl spát.

Když jsme tak seděli a povídali u kávy, kamarád Zdeněk se mě ptá, co dávám do těch hamburgerů, že jsou tak dobré. Odpovídám: „Kamaráde, budeš se divit, ale to těch hamburgerů právě nesmíš dávat nic navíc, musíš si jen koupit kvalitní hovězí mleté maso, nebo ještě líp, kvalitní hovězí, a to si doma namlít na strojku na maso, a pak už tam dáš jen sůl a pepř. Právě ta chuť čerstvého hovězího dělá ten hamburger tím, čím je.“

Všechny překvapilo, jak je to ve skutečnosti snadné. Ano, v jednoduchosti je krása. A platí to i o jídle. Raději méně kvalitních surovin, než to pak dohánět nějakým dochucováním – to už nikdy nebude ono.

Večer jsem pak chtěl dětem hodit na gril pár buřtů, ale ony ne, že by raději chtěly opékat. A vzhledem k tomu, že jsme si nedávno pořídili takové to kovové ohniště, které nezničí trávník, nebyl jsem proti. Rozdělal jsem jim oheň a těm větším půjčil i opékací jehly. Byla už skoro tma, když jsme naše setkání ukončovali. Ale bylo to fajn.

Není nad to, se sejít s přáteli u dobrého jídla. Teď o prázdninách na to bude víc času, tak musíme zase brzy něco vymyslet. Grilování i opékání všechny baví, a tak mne napadá, že příště bychom měli zkusit taky tu grilovanou kukuřici, jako měli na zámku. To bude zase další výzva. Ale já se nebojím, nějaké zkušenosti už mám a něco jsem odkoukal od šéfkuchařů na rautu.

Použité zdroje : www.miluju-hamburger.cz