Grilujeme ryby. A rádi !

Tentokrát musím předeslat, že náš dědeček je vášnivý rybář a prakticky každé volné dopoledne (protože už je v důchodu) tráví s prutem u vody. Dokáže chytat na nejrůznější návnady, od živých (červi, žížaly), přes kuličky z chleba až po vařená kolínka. Obvykle se mu taky podaří nějaký ten úlovek, nejčastěji kapr nebo amur. Na tekoucích vodách chytil jednou i štiku.

Protože všechny ty ryby nedokážou sníst jen s babičkou, většinou od něj nějaké ty přebytky dostáváme. Díky tomu si umíme ryby připravit na nejrůznější způsoby, ať už pečené, smažené, či dušené, dokonce jsme se naučili i rybí polévku ze zbylých hlav a jiker. Od jara do podzimu zkoušíme i grilování – takže můžu směle říct, že jsem již dávno odborníkem na to, jak dlouho a jakým způsobem kterou rybu grilovat a ke které se hodí jaké bylinky či koření, popř. i příloha.

Věděli jste například, že nejlepšími bylinkami k rybám obecně jsou kopr, petrželka, tymián, rozmarýn, bazalka, estragon a koriandr? Anebo že ryby nemáte pokládat přímo na rošt, ale raději na grilovací tácek, nebo alespoň rošt před grilováním potřít olejem, aby se ryba nepřichytila? Při grilovacích pokusech jsem také zjistil, že ryby je nejlepší grilovat rychle, na velmi rozpáleném grilu, ale jen po dobu několik minut. Tak si zachovají nejvíc vitamínů a živin a hlavně se maso nerozpadne…

Protože nám včera děda slíbit přinést dnešní úlovek, ani jsme si nelámali hlavu s obědem, a jen jsme čekali, kdy se objeví. Bohužel ale dnes bylo příliš velké horko a to ryby moc neberou, jsou schované u dna rybníka a odpočívají. A ani našemu dědečkovi se nevedlo jinak. Tak když nám zavolal v jedenáct hodin, že asi žádný úlovek nebude, nastala v naší domácnosti všeobecná panika. Co teď budeme dělat? Jak si máme rychle zaopatřit něco jiného k obědu?

Ale vzhledem k tomu, že už jsme se všichni těšili na rybu, napadla mne spásná myšlenka - zajet do místní rybárny a něco koupit tam. Vyrazil jsem neprodleně, ale ve dveřích jsem zjistil, že nemám peněženku, takže jsem se ještě jednou vracel. Čas mezitím neúprosně ubíhal a všichni začínali mít hlad…

V rybárně naštěstí nebylo mnoho lidí a naopak měli obrovský výběr ryb. Neměl jsem času nazbyt, a tak jsem zkušeným okem přehlédl nabídku a pak jsem si nechal navážit asi kilo tresky a kilo pstruha. Vím, že to tu mají vždy čerstvé a ne několikrát rozmrazované a zase zmrazované jako ve velkých supermarketech, takže jsem byl se svým „úlovkem“ naprosto spokojen.

Dorazil jsem domů před dvanáctou a čerstvé ryby jsem předal ženě, aby na ně připravila nějaké bylinky, a šel jsem roztopit gril. Ryba se musí grilovat na rozpáleném grilu, ale bez plamenů, jen na rozpálených uhlících. Je to přece jen jemné a křehké masíčko. Kdo chce, může použít takové ty vychytávky, jako je držák na ryby, tímto způsobem se žádná ryba nemůže rozpadnout. My jsme to riskli i bez toho, protože máme rošt s velmi hustě položenými dráty a taky se pokládáme za pokročilé v grilování ryb.

Ryby proložené bylinkami – kerblíkem, estragonem a petrželkou – jsme pěkně vyskládali na rošt, potřeli olejem (ideální by byl ten ve spreji, ale ten nám došel minule a zatím jsem ho nestačil dokoupit) a nechali grilovat. Oběd bude sice později, ale ještě ho zachráníme. Za odměnu jsem si načal pivo a chystal se užívat si odpoledne. Tedy ten děda nás dneska pěkně vypekl, ale ono když se nedaří, tak se nedaří. Příště nám určitě přinese rybu, když to vůbec nebudeme čekat. Ale to se nedá nic dělat, když ryby neberou, tak neberou.

Z myšlenek mne vytrhla vůně tresky. Šel jsem se podívat ke grilu a obrátil jsem ji, aby se pěkně propekla ještě z druhé strany. Žena viděla, že už bude skoro hotovo, takže nanosila na náš venkovní stůl čerstvé pečivo, zeleninu a zeleninový salát, další pivo a limonády pro děcka.

Začal jsem opatrně sundávat grilovanou rybu z roštu a rozdělovat na jednotlivé porce na talíře. Dál už ať si každý vezme, na co má chuť. A protože treska mizela z talířů poměrně rychle a všeobecný hlad ještě zdaleka nebyl ukojen, využil jsem rozpáleného grilu a dal na něj i pstruha. Zase se to neobešlo bez bylinek a oleje a pěkně jsem ho ogriloval z obou stran. Rodina byla spokojená a přidávala si o sto šest. Na dědečka jsme mezitím skoro zapomněli.

Odpoledne ubíhalo v příjemné náladě, která byla ještě posílena jistou dávnou alkoholu. A protože teplo už taky začínalo hrát svoji roli, využili jsme venkovní bazén a přesunuli se i s pitím k němu, respektive do něj. Voda byla příjemně teplá a mírný vánek nám zpříjemňoval pobyt na naší zahradě, která je jinak téměř bez stínu. Ale až vyrostou ty nově zasazené stromy, bude to taky o něčem jiném. Do celé té odpolední siesty a nicnedělání si to najednou přišupajdí děda na kole, v ruce igelitku a volá: „Tak vám nesu toho kapra!“ Podotýkám, že bylo tak půl čtvrté odpoledne. Na oběd docela pozdě, ale ryby konečně začaly brát, protože alespoň u rybníka trochu sprchlo, a to hned ožijí. Děda byl očividně rád, že konečně něco ulovil, což se ale nedá říci o mně, protože jsem měl ryb už za dnešek docela dost.

Nemohli jsme však dědečkovi zkazit radost, a tak jsme mu poděkovali s tím, že kapra zpracujeme zítra, a pozvali jsme ho na naše tresky a grilované pstruhy, kteří ještě zbyli. Děda ochutnal rád a napil se i piva, ale to už jsem si z něj začal utahovat, že teď povede kolo pěšky, protože požil alkohol…

Dědeček si z toho ale pranic nedělal, a klidně na kolo nasednul a ujížděl domů za babičkou. Tak jen doufám, že nepotká policejní hlídku, která by mu dala dýchnout. „Co uděláme s tím kaprem?“ ptám se manželky. „Zítra uděláme dětem kapří hranolky, mají je rády a konec konců je taky můžeme zkusit udělat na grilu.“ Ten nápad se mi docela zalíbil, protože kapří hranolky sice děláváme celkem často, ale na grilu jsme to ještě nezkoušeli. Bude to příjemná změna a navíc další výzva.

Chcete recept? Kapra je nejprve potřeba zabít, očistit, velké kusy po straně nařezat, aby se při smažení/pečení takzvaně „rozpustily“ kosti. Potom nakrájet na malé podkůvky a tyto malé kousky kapra obalíme klasicky jako řízek v trojobalu nebo můžeme použít těstíčko z vajíčka, mouky a piva. Jednotlivé kousky smažíme na sádle z obou stran.

Na grilu jsme to zkusili poprvé. Rošt by nám tentokrát nestačil, protože menší kousky by mohly propadávat, a tak jsme použili hliníkové tácky na grilování. Potřeli jsme je olejem a na ně položili kapří hranolky obalené v těstíčku. Pomocí grilovacích kleští jsme je po několika minutách obrátili na druhou stranu a přidali trošku oleje. Podařilo se to. Děti byly nadšené – další grilování hned následující den a ještě k tomu jejich oblíbené jídlo. Tentokrát jsme od našich „skoropuberťáků“ sklidili obdiv, což se popravdě nestává moc často.

Kapří hranolky jsou nejlepší s čerstvým chlebem, ale když je chcete jako oběd, hodí se i opečené brambory. Ty jsme si dopřávali i my, měli jsme čerstvé nové brambory z trhu a upekli jsme si je – jak jinak než – na grilu. A k tomu všemu se podávala domácí tatarka s bylinkami. Můžu tedy směle říct, že nedělní oběd se díky dědovi taky vydařil. Asi mu budu muset koupit nové rybářské náčiní k narozeninám, protože si minule stěžoval, že se mu rozbil vezírek. No, alespoň mám nápad na dárek. Takže, díky, dědo, za kapra, a budeme se těšit na tvůj příští úlovek!