Všude dobře, doma nejlíp

Dovolená s mlsounem

Nedávno jsem se vrátil z několika dovolených, které jsem si letos dopřál po perném pracovním vytížení. Navštívil jsem naše končiny (Orlické hory), potom jsem si zaletěl s rodinou k moři do Chorvatska a nakonec jsem s kamarády z vejšky zajel na týden do Francie na kolech. Bylo to super a všude jsem ochutnal místní speciality, jelikož mám poměrně mlsný a vybíravý jazýček. V Chorvatsku jsem si dal guláš z mořských plodů, pečenou rybu, černé rizoto nebo dokonalé pečené jehněčí. Až pojedete do Chorvatska, tak si taky dejte místní speciality. Je to lepší, než si vozit vlastní jídlo a někde v apartmánu vařit.

Ve Francii jsem byl na pánské jízdě, takže jsme nevařili vůbec, v podstatě jsme objížděli hospůdky a dávali si hlavně víno. Ale nikdy nezapomenu na klasické francouzské snídaně, na které jsme si zašli do francouzských patisérií (cukrárna a pekárna v jednom). V Lotrinsku jsme ochutnali výborné quiche, v Burgundsku sýry a šneky na různé způsoby, v Bordeaux jsme si dali k jedné večeři žabí stehýnka. Ale řeknu vám jedno, přesto všechno jsem se těšil domů na naši českou kuchyni. A tak jsem svůj návrat z dovolené oslavil po svém: Sezval jsem celou širokou rodinu včetně bratranců a sestřenic a ugriloval jim kachnu plněnou jablky. Musím vám to popsat podrobněji, abyste si tuto pochoutku mohli také připravit na vašem grilu. I když tomu možná zpočátku nebudete věřit, tak grilovaná kachna je ještě o chlup lepší než kachna pomalu pečená v troubě. Asi to dělá ten čerstvý vzduch, na kterém se griluje.

Kachna z domácího chovu, jablka ze zahrady

Kachnu jsem koupil od kamaráda, který je chová doma, takže jsem měl jistotu, že bude domácí a pěkně dlouho krmená, žádná rychlokvaška vyhnaná antibiotiky. Měla celkem asi 3 kila, což je na kachnu opravdu hodně, ale strávníků bylo taky dost. Jablka mi zbyla ještě od jablečných lívanců, takže taky pěkně domácí. Jelikož jsem kachnu dostal již připravenou, dal jsem droby manželce, aby je zamrazila. Na zimu se budou hodit, kachní vývar zahřeje v žaludku i u srdce. Celou kachnu jsem pěkně naplnil nakrájenými jablíčky, nasolil a okmínoval. To úplně stačí, protože čím více ingrediencí dáte, tím to spíš zkazíte. Tři ingredience na jedno jídlo jsou u mě zlatý střed. Gril jsem roztopil dřevěným uhlím a do kachničky čas od času zapíchnul teploměr, abych měl přehled o tom, jak plamen udržovat. Takových 200 °C bude tak akorát, abychom se dočkali hostiny.

Sjela se skoro celá rodina

Hosté již byli dávno na místě. Protože tentokrát nebylo potřeba u grilu stát nepřetržitě, ale jen občas změřit teplotu a potřít kachnu výpekem, mohl jsem se jim věnovat. Rozléval jsem pivo i víno a trousil vtipy a historky ze života. Každý přispěl svou troškou do mlýna, takže se zábava brzy rozjela v plném proudu. Bratranec Pepa třeba nedávno měnil místo. Absolvoval několik pohovorů. Já vím, že je fakt chytrej a má ještě navíc vysokou školu a umí plynně 2 jazyky. Ale všude mu řekli, že je „překvalifikovaný“ a že „by ho to tam nebavilo“. Tak nakonec zapřel vysokou a i jeden jazyk, dal do životopisu jen to nejnutnější, a věřte nebo ne, na posledním místě jej vzali, protože byl kvalifikovaný tak akorát… Zato jeho žena – nic proti blondýnám, ale tahle je fakt prototyp – pracovala chvíli za pokladnou v jednom supermarketu, a pak toho nechala, zašla za doktorem, že ji bolí ruce, a tak dostala potvrzení, že „má něco s rukama“ a od té doby nepracuje… Příště si asi dojde pro potvrzení, že má něco s hlavou.

Krátké kachní intermezzo

Kachnička se griluje a teplota se drží na 200 °C. To bude pošušňáníčko. Už se mi sbíhají sliny. Ale honem za hosty, aby mi něco neuteklo.

Zpátky k hostům

Sestřenice Stáňa je už 10 let na mateřské, mají čtvrté dítě. Docela už jí myslím hrabe a potřebovala by jít do práce jako sůl. Pořád mele jen o tom, jak „jsme se to vykakali, nabumbali, napapali…“ No nevím, jestli si ještě zvykne na ten pracovní proces. Děcka lítají po zahradě, houpou se na houpačce a na houpacím kruhu, staví hrady na písku a střílejí po sobě vodu z bazénu. Domů jsem jim lézt zakázal, protože pak by žena zase týden nadávala, že to po nich nebude uklízet a že už nikoho zvát nebude. Brácha Zdeněk dneska nepřijel, protože se taky vrátil z nějaké dovolené a celou jejich rodinu sklátila nějaká střevní viróza. Škoda, s tím bych si pokecal asi nejvíc, byli jsme si blízcí už jako děti.

Štastný konec kačeního příběhu

No, nic, jdeme zkontrolovat kachnu. Jo, už je dokonale propečená, kůžička je křupavá, masíčko se pod ní rozpadá. Voní po jablkách. Sundávám kachnu z grilu a dávám na dřevěné prkénko, abych ji mohl rozporcovat mezi jednotlivé strávníky. Každý kousek masa, který si vybere, a k tomu pečené jablíčko. A berte si chléb a pečivo i grilovací omáčky, všeho je dost. Pivo pijte, mám ho ve sklepě ještě celou basu. A víno jsem dal právě nachladit. Dáte si bílé, nebo červené? Dámy mohou zvolit i růžové… Každý si žvýká svoje sousto a ani nemluví. Co je? Nechutná vám to? Ne, naopak. Je to tak dobré, že zapomněli mluvit. Mají plné pusy kachny a na jejich tvářích je vidět uspokojení. To je dobře, že se mi zase povedlo je pořádně pohostit. Jakmile byla kachna snědená, vybrali jsme měkčí kostičky i pro našeho hafana, aby z toho taky něco měl. Tentokrát si je zaslouží, protože neotravoval hosty, ale pěkně čekal v pelíšku. Tak to má být. Konečně se mi podařilo ho trošku vychovat.

Zábava pokračuje dál i bez kachny

Po obědě se zábava rozproudila znova. Teda, až na ty, kteří usnuli (mimino mojí sestřenice a někteří dospělí). Ostatní děti vesele dováděly na zahradě a my se zase pustili do vyprávění, co jsme v poslední době zažili. Podařilo se mi prodat i některé historky z mých dovolených, např. jak jsem ve Francii vjel s bicyklem na dálnici a nemohl jsem nikde sjet – to bylo fakt hustý, nebylo kde se ani otočit, naštěstí mě nechytili místní policajti. V Chorvatsku jsem zase málem utopil své potápěčské vybavení, když jsem se otočil i s loďkou. No a tady v Čechách mě málem kleplo, když jsem dojet na chatu, kterou jsem si objednal přes internet, a zjistil jsem, že jsme ubytovaní sice v pokoji pro čtyři, ale se společnou koupelnou, která byla uprostřed chodby. Jediné štěstí bylo, že v tom horském „hotelu“ nebylo mnoho lidí, takže jsme se v koupelně nemuseli mačkat nebo střídat. Celou tu hrůzu z ubytování bohatě vynahradila okolní příroda, ve které jsme relaxovali, sbírali borůvky a chodili na houby. Pak se probudilo mimino a chvíli po něm i spící dospělí a manželka nabídla kávu a zákusky. Tentokrát je nepekla v tom pekelném vedru sama, ale koupila je v cukrárně. Nicméně byly opravdu dobré.

Po kávě už se všichni dokonale probudili, a protože vedro trochu ustoupilo, vzal jsem je na výlet po okolí, aby taky poznali něco nového. Navštívili jsme zříceninu hradu, naučnou stezku a cestou jsme našli i ukrytou kešku – nebudu vám prozrazovat kde, musíte ji najít sami, jestli vás tenhle koníček taky baví. Vrátili jsme se k nám, a protože už se schylovalo k večeru, hosté se začali rozjíždět domů. Nejdřív ti, co měli menší děti nebo bydlí daleko, a pak i ti ostatní. Zase jsme osaměli, jen já, žena a děti, a navíc nám tam zbyl nepořádek, který budeme muset uklidit. Něco zvládneme ještě dneska, ale zbytek asi necháme na zítra. Vždyť zítra je taky den. Hlavně, že se to vydařilo a že jsme se zase všichni viděli.

 

počet hlasů: 0
Ohodnoťte článek.
Děkueme za hodnocení.