Svatební menu

Jeden můj dobrý kamarád se ženil, a protože věděl, že jsem blázen do grilování a že si umím poradit i s netradičními recepty, ozval se mi a zcela zištně mě pozval na svou svatbu. Využil mě hned dvakrát: jednak jsem mu šel za svědka a jednak jsem měl na starosti večerní pohoštění pro kamarády. Jako svědek jsem se musel svatby účastnit hned od začátku, takže jsem si všechny suroviny a gril nachystal již den předem. Nebudu vás tím unavovat, protože se stejně všechny suroviny dovíte u jednotlivých receptů a to, jak a kde jsem je nakupoval, by vás stejně nejspíš nezajímalo a nebavilo.

Takže, svatební den se oproti předpovědi počasí vydařil na jedničku, od rána svítilo sluníčko, a přestože byl červen, nebylo ani veliké horko. Zkrátka i ženich a já v obleku jsme ten obřad dokázali přežít ve zdraví. Nevěsta byla krásná, v dlouhých nadýchaných šatech, na hlavě účes jako princezna, načančaný průsvitný závoj a vznášela se na podpatcích jako pírko. Po krátkém zaváhání nakonec přece jen řekla své „ano“. Až potud to bylo všechno v pohodě. Potom jsme se odebrali na svatební hostinu do restaurace. Tam byla objednaná knedlíčková polévka, kterou ženich s nevěstou jedli pod společným ubrouskem a krmili se navzájem. Musel jsem uznat, že jim to docela jde a že se ani moc neušpinili. Ovšem někteří hosté si stěžovali, že je polévka málo slaná. Zřejmě kuchař počítal s tím, že nevěsta bude plakat štěstím a že si polévku dosolí slzami.

Potom následovala pečená kuřecí roláda se šťouchanými brambory a salátem. Na oko to vypadalo na talíři nádherně, ale brambory se i mně zdály nedovařené a v kuřecí roládě jsem zřejmě nedopatřením našel zapomenutou kostičku. Ještěže vyšla na mě a ne třeba na nevěstu… Nakonec číšníci přinesli několikapatrový dort. Ten byl upečen jinou firmou, a tak byl na pohled i potom při ochutnávání v pořádku. Nevěsta do něj zkušeně zakrojila, s dalším porcováním jí pomohl číšník a všichni si objednali kávu…

Poněkud menší zádrhel se objevil, když jsme již restauraci měli opouštět a někdo ze svatebčanů rozbil talíř, aby jej nevěsta se ženichem společně zametli na lopatku. Nevěstě totiž střípek z talíře poranil nohu. Nicméně byla ihned ošetřena, ovázána a mohlo se pokračovat v dalším hodování. Avšak restaurační menu právě skončilo a bylo na mě, abych vedl svatebčany, jejich rodiny a další kamarády na chalupu, kde se mělo pokračovat ve slavení a hlavně jedení. Jíst ale zatím nebylo co, protože všechno mělo být připraveno na grilu, a jelikož i já jsem byl členem svatebního průvodu, dorazil jsem společně s nimi. Řekl jsem jim, ať si zatím udělají pohodlí, pustil muziku a ponechal jsem je svému osudu.

Stejně byli všichni přejedeni k prasknutí ještě ze svatebního oběda. Mohli se zatím bavit, tancovat, zpívat a užívat si všeobecného veselí. Já jsem se z obleku bleskurychle převlékl do „pracovního“ a pustil jsem se do práce. Roztopit gril a začít grilovat jeden chod za druhým, jak jsem si to naplánoval, nakoupil a připravil. Ještěže máme na chalupě tak velikou lednici, že se mi do ní všechny ty ingredience vešly. No posuďte sami. Nejdříve jsem si myslel, že jsem to s těmi 5 chody přehnal. Když jsem ale uviděl tu spoustu hostů, polilo mě horko a říkal jsem si: doufám, že ti, co nebyli na svatebním obědě, taky někde něco pojedli, protože jinak je všechny ani neuspokojím.

Začal jsem šunkovými závitky. To je taková moje specialita a dělám je jako studenou i teplou variantu. Zabalím různé druhy sýrů (ementál, nivu, hermelín, goudu) do plátku šunky a spíchnu to párátkem. Někdy je potřeba celý závitek zabalit ještě do alobalu, zvláště když sýry hodně vytékají. Mně se to tentokrát podařilo i bez alobalu. Pro větší efekt jsem dovnitř každého závitku vložil jednu černou olivu (můžete dát i zelenou, podle toho, co zrovna máte doma anebo co máte rádi). Závitky byly ugrilované rychle a měly úspěch. Jen se po nich zaprášilo. Měl jsem radost, ale viděl jsem, že se hned musím pustit do dalšího chodu. A protože jsem byl nedávno úspěšný s hamburgery na jedné domácí oslavě, zkusil jsem je na svatební hostině taky. Hovězí maso jsem měl už zpracované do bochánků, jemně jsem je splácl a ogriloval z každé strany. Do hamburgerové bulky jsem dal domácí tatarku, hamburger, plátek salátu, kolečko okurky, plátek rajčete, upečenou cibulku a podával. Hamburgery v hostech mizely, jako by od rána neměli nic v ústech. To snad není možné, jak se to do nich všechno vejde?

Jako další, v pořadí již třetí chod jsem měl připravené závitky z kuřecího masa. To už byla taková večeře pro hladové. Kuřecí řízky byly naplněny kyselou okurkou, šunkou, natvrdo vařeným vajíčkem, vařenou mrkví a hráškem. Každá takováto kapsa byla zajištěna párátkem a převázána potravinářským provázkem na pečení. Grilováno probíhalo pomalu a z obou stran, aby bylo maso i vnitřek pěkně propečené. Jako příloha by se daly podávat hranolky, ovšem to bych musel mít dva grily vedle sebe a na tom druhém nástavec na hranolky. Takto se museli svatebčané spokojit s čerstvým pečivem – na výběr byly houstičky, bagetky i čerstvý chléb, zato všechno od místního pekaře a dobré a křupavé jako doma upečené.

Pak jsem si řekl, že již bude čas na nějakou tu chuťovku k vínu. Jednoduché, ale vkusné je zabalit celé kolečko hermelínu do plátku slaniny a to celé ogrilovat. Jen pozor, ať vám sýr nevyteče. Ale je to lahůdka. A hodí se k bílému i červenému vínu. Oslava gradovala. Málokdo byl teď večer už střízlivý. Když mi chválili i tento čtvrtý chod, nevěděl jsem, zda z nich mluví alkohol, anebo to myslí opravdu vážně. Ale já jsem opilý být nemohl, protože mě čekalo ještě jedno překvapení večera. Protože nevěsta má kořeny ve Španělsku (babičku, takže je ze čtvrtiny Španělka), rozhodl jsem se na závěr připravit na grilu španělskou paellu. Tácky a misky jsem vyměnil za speciální pánev a pustil jsem se do práce. Kuřecí, králičí i vepřové maso (bůček) jsem měl připravené a vykostěné v lednici. Všechno maso jsem dal na pánev a z obou stran opekl dozlatova. Přidal jsem bobkový list a nakrájené papriky (zelenou a červenou) a zlehka orestoval. Potom jsem to všechno zalil vodou a pomalu „griloval“ asi 15 minut. Pak jsem přidal špetku šafránu (tím opravdu šetřete, jednak je drahý a jednak by při větší spotřebě bylo jídlo spíš hořké) a lžíci sladké papriky. Potom už jsem přidal jen kilo rýže (ideální je kulatozrnná), nakonec ještě rozmarýn, konzervovaná drcená rajčata a fazole. Průběžně jsem to celé doléval vodou, a jakmile byla rýže hotová na skus, stáhl jsem paellu z ohně a dal ji na 10 minut odpočinout pod alobal.

To bylo překvapení, když jsem alobal stáhl, zvláště nevěsta měla skoro slzy v očích. Ta paella se mi fakt povedla, snědla se celá, ačkoliv to už byl poslední chod. A já jsem konečně sáhl po sklence červeného a oddal jsem se zaslouženému odpočinku. Přijímal jsem poděkování za úžasný večer a výborná jídla od kamaráda i od nevěsty a říkal jsem si, jestli já nejsem opravdu dobrý. Že bych změnil povolání? No nic. Děkuji za pozvání na svatbu, bylo to krásné, avšak docela náročné. Doufám, že jim to spolu vydrží a že nebudu muset vařit na žádné další svatbě. Hlavně, aby mě někomu známému nedoporučili…

počet hlasů: 1
Ohodnoťte článek.
Děkueme za hodnocení.