Vydařená barbecue aneb důvod k oslavě se vždycky najde

Zbývalo jen pár dní do konce prázdnin. No jo, už to zase začne. Ráno brzy vstávat, vypravit děti do školy, sebe do práce. Všechny ty rychlé snídaně a zabalené svačiny. Pak je odpoledne zase sesbírat z družiny nebo různých kroužků. Pořád dokola. A o víkendu s nimi objíždět turnaje ve florbalu a soutěže ve zpěvu…a navíc už všichni měli své narozeniny a svátky za sebou a všechny oslavy byly zdárně za námi. Ale já chtěl připravit ještě jednu prázdninovou barbecue.

Budou stačit tři nebo čtyři kuřata?

Jaký důvod si mám vymyslet? Anebo máme slavit jen tak bez důvodu? To jde taky, ale přece jen se vždycky snažím dát tomu nějaký rámec, nějaké téma. Nakonec mě napadla spásná myšlenka: Bude tomu přesně 20 let, co jsme se s manželkou seznámili. No to je přece důvod k oslavě jako hrom – a hlavně to, že jsme to spolu tak dlouho vydrželi, i když to nebylo někdy zrovna jednoduché… To už chce ugrilovat něco většího. Sele? Jehně? Na to nemám tak velký gril, musel bych si ho půjčit od kamaráda. A co třeba 3 kuřátka najednou. To už vydá na dost strávníků najednou a na můj klasický grilík se to vejde. Odpoledne bude ubíhat velmi příjemně, protože kuřátka se budou grilovat postupně – maximálně 2 najednou, takže si přitom probereme i mnohá životně důležitá témata. A hosté: všechny manželské nebo partnerské páry, které to spolu vydržely podobně dlouho… Kuřata jsem nakonec koupil raději rovnou 4, aby se na všechny dostalo. Na grilování je lepší koupit totiž menší kousky, se kterými se pak lépe manipuluje a taky propečení netrvá tak dlouho. Kuřátka je před grilováním potřeba zbavit drobů a pořádně umýt vodou zvenku i zevnitř. Na grilování je optimální grilovací nástavec na kuře i s podtáckem, aby vám neutíkala šťáva. Nástavec je možné nahradit i plechovkou od piva, ze kterého je již část odlita či odpita, potom kuře získá i nezaměnitelnou vůni a chuť piva. Já ale ten speciální nástavec mám, takže jsem griloval na něm. Marinádu jsem si – jak jinak – připravoval sám: smíchal jsem olivový olej, červenou papriku, chilli papričku, pepř a sůl a tím jsem všechna kuřátka potřel. Odležení v lednici je nejlepší jako vždy přes noc, když ale nemáte tolik času, stačí i pár hodin – např. dopoledne, než se sjedou hosté.

Kuřata se grilu, je čas na rodinná pouta

Kuřata se pomalu grilovala – každé asi tak 45 minut až hodinu, záleží, jak bylo veliké a jak se mi dařilo udržovat teplotu grilu. Griloval jsem je přikryté a při kontrole vždy potíral marinádou. Jen je potřeba dávat si pozor na to, aby marináda – resp. koření v ní obsažené – nezačala hořet – to by pak celé kuře mělo nahořklou chuť. Přitom jsem s uspokojením sledoval přijíždějící hosty. Vesměs to byli přátelé od školy či z práce, protože nikdo jiný tak dlouho ve svazku s partnerem nebyl. Za úkol měli taky připravit si historky ze společného života, které měly dokumentovat jejich vztah a zejména to, že tak dlouho vydržel. Jana s Pavlem mě překvapili např. tím, když vyprávěli, že byli zrovna před rozchodem, už jim to neklapalo. Ale najednou Jana zjistila, že je těhotná. Dali to tedy znovu dohromady s tím, že zkusí, co to udělá a hlavně aby dítě mělo oba rodiče. Narodil se jim tehdy krásný a zdravý chlapeček a jejich vztah to překvapivě stmelilo natolik, že spolu nejen zůstali, ale za dva roky se i vzali a pořídili si ještě holčičku. Já jsem přidal povídání o tom, jak jsme jeli se ženou na svatební cestu do Řecka. Oba jsme se tehdy těšili, ale to jsme nevěděli, co nás čeká. Jednak nám celou dovolenou propršelo (co bych za ten déšť dal teď v těch suchých létech), jednak jsme dostali opravdu neschopného průvodce, který svou práci dělal vyloženě s nechutí. Když nám třeba měl ukázat Olymp, byla zrovna trochu mlha. Tak nám ukázal na nějaký vrchol, který byl vidět, a kolegyni bokem povídá: „Voni stejně ty turisti nevědí, kde je Olymp, tak je to jedno…“ Pozor, teď už jsem se zavyprávěl nějak moc, musím otočit kuřátko, nebo se mi spálí. A ještě trošku marinádičky, aby to bylo dokonalé. No, a můžu jít zase poslouchat. Martina s Honzou měli nejvíc zážitků kolem porodů svých tří dětí. S tím prvním jeli do porodnice snad třikrát, a vždycky je vrátili, že je ještě brzo, že je maminka otevřená tak na 1 cm a že to bude trvat ještě dlouho. No a potřetí málem nedojeli, Martina šla rovnou na porodní sál bez jakékoliv přípravy a za půl hoďky byl na světě malý Zdenda. U druhého porodu už se odbýt nenechali, takže si ji v porodnici rovnou nechali, jenže byl nějaký problém a Martina musela na císařský řez. První tak miminko viděl tatínek, protože čerstvá maminka se teprve probouzela z narkózy. No a třetí miminko se rozhodlo, že se na svět podívá o trochu dřív, narodilo se také císařem v ukončeném 7. měsíci, mělo sotva kilo a půl a pobylo si asi 2 měsíce v inkubátoru, než je pustili domů. Naštěstí teď už je všechno v pořádku a Rozárka půjde po prázdninách do druhé třídy.

Konec řečí, je čas na ochutnávku

Teď konec historek a jde se ochutnávat. Musím ta kuřátka opatrně vzít grilovacími kleštěmi a dát trochu zchladnout na prkénko. Potom velkým ostrým nožem rozporcovat. A berte si, neupejpejte se, jídla je dost, i zeleniny, salátů a omáček. „Kde jste vlastně všichni nechali děti?“ ptám se, vyveden dokonale z míry tím, že je klid a žádný řev. „Naši jsou na táboře,“ hlásí Prokop. „Ty naše se vzala na celý týden babička,“ povídá Martina. Atd. Šťastní to rodiče, když jim aspoň na chvíli někdo uleví od starostí. No a dáme na gril ta zbylá dvě kuřátka, ta jsou ještě více uleželá, bude mňamka nakonec. Kdo se přidá s další historkou? Pepa? No, tak to bude osvědčená… Pepa s Jarkou jsou spolu už neuvěřitelných 25 let, ale pořád jim to klape. Zdá se, že se dokonale doplňují, ale vždycky to tak prý nebývalo. Např. dovolenou si Jarka představovala spíš odpočinkovou u moře, Pepa zase něco akčního na horách. Obvykle to teď i s dětmi dělají tak, že jedou na 14 dní vcelku, a to na týden do hor a pak zajedou na týden k moři. Letošní Rakousko a Itálii si fakt užili a počasí jim skvěle vyšlo. Ale teď ta historka: Když Jarka před 15 lety byla těhotná a blížil se porod, tak pořád čekala, jak to pozná. Pepa ji uklidňoval, že to určitě nepřehlídne… No a pak když Jarka povídá: „Pepo, mně praskla voda…“ Tak Pepa na to: „Jdi klidně spát, já ti to zítra opravím.“

Zuzka a Tonda jsou spolu asi nejkratší dobu z nás všech. Mají ale taky pěknou historku, a světě div se, zase kolem porodu. Celé těhotenství Zuzka věděla, že čeká dvojčata. Od 5. měsíce na velkém ultrazvuku to vypadalo, že to budou dvě holčičky. Ale oba radši čekali na další velký ultrazvuk, aby se to potvrdilo, ono přece jen kupovat výbavičku dvakrát není legrace. Na dalším ultrazvuku se doktorka dušovala, že jsou to určitě dvě holky. Prima. Tonda se Zuzkou nakoupili dvojí výbavičku v růžové a nemohli se dočkat. Vybrali i krásná jména: Anička a Eliška. Jojo, ale i mistr tesař se utne a Zuzce se narodili dva krásní kluci… Naštěstí jim všude vyšli vstříc a výbavičku, kočárek i povlečení do postýlky jim ochotně vyměnili. Akorát se nemohli ubránit pobavenému úsměvu. Tak už to někdy na světě chodí. Ale co, hlavně, že vždycky všechno dobře dopadlo. A i naše dvě kuřátka jsou dopečená. Tak si berte a radujte se z maličkostí. To je jediné, co vám můžu v dnešní uspěchané době od srdce poradit ;-)

počet hlasů: 0
Ohodnoťte článek.
Děkueme za hodnocení.