Příběh o jablíčkových lívancích

Napadlo vás někdy, jaké by to bylo upéci si na grilu lívance? Nebo dokonce jablkové lívance? Že ne? Tak si přečtěte náš příběh, který však začneme opravdu od základů. Abychom si totiž mohli upéct pravé domácí jablkové lívance, musíme si také vypěstovat pravá domácí jablka…

První úrodu jsme snědli na posezení

Jabloň jsem zasadil na naší zahradě již před 5 lety. Věděl jsem, že na úrodu si ještě počkám. Zvolil jsem sice stromkovou odrůdu s červenými jablky, kterou jsem si nejprve našel v nějakém katalogu jakési zásilkové společnosti. (Pak jsem si ji ale raději dojet koupit osobně do zahradnictví, protože minule mi pošta vezla balík asi 3 dny a všechny sazenice byly dokonale zvadlé.) Bez práce to však rozhodně nebylo. Nejprve jsem musel na zahradě najít vhodné místo – pěkně na slunci a mimo ostatní stromky. Vykopal jsem dostatečně velkou jámu, aby se mi tam kromě kořenového balu nového stromečku vešel i kompost a nová zemina. Jabloně nemají rády kyselé půdy, takže jsem věděl, že hlavně nesmím přidávat rašelinu ani rašelinou mulčovat.

Stromek jsem zpočátku velmi vydatně zaléval a pořád jej kontroloval, jestli neusychá, jestli ho nenapadli nějací škůdci a podobně. Na podzim jsem jej poprvé prořezával. Nebyl jsem si úplně jistý, jak to mám dělat, ale nakonec jsem to nějak zvládnul, a to dokonce tak, že stromeček přes zimu neumrzl – ale je fakt, že tehdy nebyla zrovna krutá zima s holomrazy. Na jaře se jablůňka zazelenala, a dokonce poprvé vykvetla. Ale bylo tehdy studené jaro a nelítalo moc včeliček, takže nedošlo k žádnému opylení. A mně nenapadlo, že bych tomu mohl napomoci opylením štětečkem. Ten rok jsem byl tedy bez úrody, ale nevzdal jsem to. Na podzim jsem jabloň zase prořezal, zkrátil jsem jí postranní výhony a vespod jí zamulčoval kořeny posekanou trávou a listím.

Druhé jaro byla jabloň zase obsypána květy. Tentokrát bylo mnohem tepleji a všechnu práci za mne vykonaly včely. S podivem jsem pozoroval, jak se květy pomalu mění v plody. Pak, jak plody rostou. A nakonec, jak dozrávají. Jabloň byla ještě malým stromečkem a na podzim jsme sklidili maximálně 20 jablek. Ale můžu vám říct, že ta chuť a vůně se naprosto nedala srovnat s ničím, co jsem dosud okusil – ať už jsem koupil jablka v obchodě, nebo na trhu. Prostě delikatesa. Ten rok jsme všechna jablka snědli v syrovém stavu dávno předtím, než nastala zima.

Druhá úroda skončila celá na grilu

Letos už se jablek urodilo mnohem víc, jsem taky zkušenější „sadař“ a i jabloň od té doby poněkud povyrostla. A tak jsme si dovolili některá jablka i uskladnit a část úrody jsme spotřebovali právě na jablkové lívance. A protože můj hlavní „obor“ je grilování, upekl jsem je – jak jinak než – na grilu. Abyste si udělali představu, co je na lívance potřeba, sepsal jsem vám soupis všech důležitých surovin: budete potřebovat asi 1 kg jablek, 1 kg polohrubé mouky (nebo smíchejte 0,5 kg hrubé a 0,5 kg hladké, těsto tak bude nadýchanější), 1 kostku droždí (42 g), 0,5 l mléka, 0,5 kg cukru a lžičku soli. Když se vám zdá těsto moc husté, přidejte mléko, jestli se vám zdá naopak moc řídké, přidejte mouku. Jablka oloupejte a nastrouhejte na hrubém struhadle – na jemném by pustily moc šťávy. Zpracujte kynuté těsto, jak jste zvyklí, tj. nejdřív kvásek, potom mouka, mléko, cukr a nastrouhaná jablka. Nechte na teplém místě přikryté vykynout asi hodinu.

Potom už přichází chvíle pro grilovacího šéfkuchaře: Na speciální pánev na gril jsem dal pár kapek slunečnicového oleje a naléval lžícemi těsto tak, aby vznikly lívanečky. Nevadí, když nejsou zcela pravidelné, důležitá je chuť. Lívanečky je potřeba péct po obou stranách asi 2 minuty. Hotové lívance jsem si prozatím odkládal na velký talíř. Se zdobením mi přišla pomoct dcera. Všechny lívance nastříkala šlehačkou (domácí, jak jinak) a ozdobila kousky jahod (z naší zahrady) a kiwi (to tedy bylo koupené, ale přemýšlel jsem, že když jsou poslední dobou tak horká léta, zkusím si ho také pěstovat v našich podmínkách).

Aby lívance byly naprosto dokonalé, dostaly ještě korunu v podobě čokoládových spirálek – ty vyrobila moje žena z čokolády na vaření, kterou rozpustila a vytvarovala do spirálek na plech vyložený alobalem pomocí zdobičky na dorty. Ale podobné můžete také koupit. Snad vám ani nemusím povídat, jaká to byla lahůdka a pastva pro oči zároveň. Z těch surovin jsem vyrobil nepočítaně lívanců, takže jsme se dosyta najedli a ještě pozvali všechny okolní sousedy, kteří byli zrovna doma. Pochvaly jsem se dočkal dvojí – jednak za úrodu jablek, jednak za mé grilovací umění.

Grilování na sladko mě chytlo

Všichni také chtěli recept, a tak jsem se s nimi ochotně podělil, stejně jako s vámi. Lívance můžete samozřejmě ozdobit i jinak: zakysanou smetanou, malinami, ostružinami – v tomto směru se žádné meze nekladou. Ale já jak jsem byl v tom zápalu sladkého grilování, řekl jsem si, že zkusím ještě palačinky. A aby to nebyly jen tak ledajaké palačinky, zadělal jsem si těsto z pohankové mouky, hnědého cukru, mléka, vajíček a špetky soli. Na stejné pánvi jako lívance jsem na grilu smažil jednu palačinku za druhou – byly o něco větší než klasické palačinky, skoro jako francouzské crepes, se kterými se můžete setkat na Champs d´Elysées. Palačinky jsem pak podával na různé způsoby – s marmeládou, s nutelou, navrch se šlehačkou a čokoládovými hoblinkami nebo posypané grankem či polité javorovým sirupem. Prostě jedna báseň.

Po sladkém došlo i na maso

Jenže pak už jsem začal mít toho sladkého dost. Jestli si neugriluju kus pořádného steaku, tak mi potečou sliny až na zem. Naštěstí jsem nebyl zdaleka sám. Celé osazenstvo by si dalo nějaký pořádný kus masa. A tak jsem sáhl do zásob v lednici (které jsem si ostatně chytře připravil předem), a naložené steaky pěkně pomaličku griloval na rozpáleném uhlí. Myslím, že jsem se trefil do chuti všem. Většině strávníků stačilo samotné maso, jen málokteří k němu vůbec zakusovali chléb a o zelenině snad ani nemluvím. Prostě: sladké se musí zajíst něčím slaným (a naopak).

Takový krásný den plný lahůdek – a mě teď ještě čekají ještě naprosto prozaické činnosti: umýt pánev, vyčistit gril, vysypat popel a všechno to uklidit. Ještěže i v tomhle už jsem dostatečně zběhlý. Pánev stačí ponořit do vody s nějakým odmašťovacím prostředkem na nádobí a potom domýt ručně nebo dát do myčky na nejvyšší program. Gril jsem otřel taky odmašťovacím prostředkem, hlavně tedy rošt. Popel nechám vychladnout a přidám ho na záhon k rajčatům – obsahuje totiž kromě jiného vápník a ten rajčata potřebují, jinak jim hnědnou spodní části plodů, to už mám ověřené „lety praxe“ (i když je pěstuju letos teprve podruhé v životě). Umytý gril i s roštem uklidím pod střechu do zahradního domečku, aby na něj nepršelo a zbytečně nerezl.

Protože na příštích čtrnáct dní odjíždíme na dovolenou, bude to tak nejlepší, stejně se hned tak ke grilování nedostanu. Ale zase si užiju něco jiného… A možná grilování neopustím úplně. Grilovat se v Řecku rozhodně bude a já se zase naučím něco nového. Už se těším třeba na takovou grilovanou chobotnici nebo jiné mořské plody. To se zas vidím, jak to budu zkoušet doma všechno ugrilovat. Jen škoda, že tu nemáme moře, protože tady těžko seženu čerstvou chobotnici. Všechno bude zmražené i v té nejlepší rybárně… Něco nového bych se však mohl naučit se zeleninou – lilky, cukety, rajčata, tam se dá kombinovat donekonečna. A já mám na té Olympské riviéře vyhlédnutou jednu restauraci, takovou malou taverničku, kde každý rok ochutnám něco jiného. Takže se těšte, protože až se vrátím, budu zase plný nápadů a o všechny se s vámi rád podělím. Užijte si taky dovolenou podle vašich představ a někdy příště na shledanou!

počet hlasů: 0
Ohodnoťte článek.
Děkueme za hodnocení.